Záklon, hůl vysoko nad hlavou a... švih!

Zdeněk Hanka » Blog » Záklon, hůl vysoko nad hlavou a... švih!
4.7.2018, Zdeněk Hanka

U minigolfu je to jiné, než v případě dalekonosných oblouků nad dokonalým pažitem na dlouhém letu míčku až na green. Jiné v každém ohledu. Nejde ani o důkladný švih, ani o jízdu na speciálním autíčku s pytlem plným holí. 

Miniaturní varianta golfu přináší potěšení, které je intimní, tiché, romantické a také trochu kýčovité. V poslední kategorii míra není dosažena nikdy, platí čím více, tím lépe. 

Chci se s vámi, mé drahé čtenářky a shovívaví čtenáři, podělit alespoň obrazem o herní schéma jednoho minigolfového hřiště, které v uvedeném bodě splňuje měřítka nejvyšší. Minigolfové minihřiště je pitoreskní a prosycené kýčem takovou měrou, že přiláká i toho největšího estéta a teoretika umění. Nelze odolat, a musíte si v tom prostředí zahrát alespoň jednou všech osmnáct jamek. 

Jedna z jamek je u trpasličího vodního mlýna, jiná vás zavede k zámku z té nejmilejší pohádkové knížky. 

Můj pohled vůbec není káravý, ba naopak, těším se z toho výjevu. Ani výsledek klání není důležitý, smlčím vám ho proto. Ostatně, chci budit dojem skromnosti. Podstatné je právě ono prostředí. Potěší Vás tak, že my, velcí, zapomeneme na okolní svět a proudy aut. Chceme do toho zámku nahlédnout malým okénkem, doufajíce, že v něm spatříme zakletou princeznu. To se ví, že miniaturní – ostatně je zakletá. 

Mlýnské kolo se otáčí a někde tam pod ním dozajista kuje své pletichy vodník s bambulkovitými prstíky, spojenými plovacími blanami, ano, právě ten vodník, co má zelený cylindřík, vypoulené oči a šosatý kabátek.

Odehrajete další jamku, ale ještě více se těšíte z očekávání další scenérie, obklopující další jamku. Všichni hráči, které během hry potkáváte, se usmívají, protože to nejde jinak. 

Míjíte maják a tušíte v jeho věži strážce v příčně pruhovaném triku, s placatou čepicí se štítkem a bílým plnovousem. Jistěže tam je a vy dobře víte, že nahlédnutím dovnitř byste narušili jeho hájemství a proto si bližší pohled odepřete. 

Kdo však může přebývat v polorozbořené chýši s propadlou doškovou střechou? Babička Jagička. Větší by se tam nevešla a ta malá je spíše dobrotivá a vylézá jen v noci, aby vypustila své netopýry k průletu nad jamkami. Její dopředu předsunutá špičatá brada by snad vypadala hrozivě, kdybyste netušili v koutcích očí šibalské vrásky dobrotivého smíchu. 

V noci, když zpoza mraků vystoupí bledý Měsíc a ozáří svým stříbrným jasem temně zelenou lagunu, vystoupí odněkud ze své skrýše Dlouhý s Širokým, kteří chtějí, jako každou noc, změřit své síly a zahrát osmnáct jamek na co nejmenší počet úderů. Bystrozraký se zpravidla neúčastní, protože svými přesnými zásahy znechutí všechny ostatní. Karkulka, trochu zbaběle,  nechává vyhrát vlka, protože si to s ním nechce rozházet. Bajaja nemaří čas hrou, protože hledá draka, Otesánek pořádá několikátý hamburger a Smolíček vysoko vyhrává nad Jezinkami, protože nedokážou držet hůl jinak, než dvěma prstíčky. 

Hřiště minigolfu v Abbotsfordu nedaleko Vancouveru je dokladem, že pohádkový svět je blízký i nám dospělým. Jen snad máme pocit, že označit takový svět jako báječný a pro život nezbytný, je nevhodné a nepatřičné. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem