Dostal jsem pozvánku

Zdeněk Hanka » Blog » Dostal jsem pozvánku
13.7.2018, Zdeněk Hanka

Nevím, zda šlo o nějaký žert, doširoka rozeslanou reklamu nebo jde o nečekaný odskok daleko stranou.

V každém případě mě vede k zamyšlení. Jde o pozvánku na lekce jógy, která je vedena důsledně v rouše Adamově a Evině. Ovšem jsme v Calgary, městě, které leží v Kanadě. A protože něco takového člověka zarazí, pustím se trochu do sociologické úvahy. Hovoříme totiž o látce, kde se názory budou různit. Množina „Pro“ se s množinou „Proti“ budou prolínat jako améba od jednoho extrému k pólu opačnému. Dopřeju si tu chvíli a nechám své úvahy plynout.

Jóga není pouze souborem cviků. Je to způsob života, filosofie pohledu na svět, na přírodu, na příčiny a následky, je to poznání sebe sama a porozumění vlastní vůli, kázni a skutečným potřebám. Dívám se proto poněkud skepticky na některé kursy jógy, které zahrnují pouze soustavy způsobů dýchání a cviky. Skutečná jóga má zcela jistě obsah mnohem hlubší ve smyslu životní orientace. Dokonce si troufnu na srovnání s cestováním. Mohu navštívit řadu zemí, vidět, jak se lidé oblékají, co si připravují k jídlu, jak cestují a jak bydlí. Skutečně hlouběji porozumět  duchu země mohu však jen tehdy, když v daném kraji opravdu žiju. 

Je-li řeč o nahotě, troufnu si o svůj názor se podělit. Pokud se někdo halí do oděvů takovou měrou, že nosí trvale pokrývku hlavy anebo dokonce zakrývá svou tvář, nemohu se zbavit pocitu, že něco tají. Tady však cítím potřebu rozlišovat. Klobouk může být nonšalantním doplňkem a může patřit k životnímu stylu. V případě kovbojských stetsonů chápu srozumitelně praktickou potřebu chránit se před deštěm, slotou a sychravou nepohodou. Přílbu vnímám jako bezpečnostní prvek a prostředek ochrany. Stává-li se však pokrývka hlavy povinností až rituálem, pak se nemohu ubránit pocitu diktátu, restrikce s potřebou něco skrývat. Zakrývá-li si někdo dokonce obličej, vnímám to jako záměr zůstat v anonymitě.  Může k tomu vést hiararchicky strukturovaná společnost, jindy to může být obava z nějakého odhalení. Pod přemírou drapérií mohu tušit úkryt pro něco nekalého a budí to ve mně týž neklid, jako neznámý nápoj, podaný v temném džbánu. Ve způsobu odívání vítám raději čitelnost a srozumitelnost, které odpovídají praktickému užití. 

Tak se dostaneme až k nahotě. Nechci zde rozvíjet úvahu o jejím smyslu v případě dvou lidí, kteří jsou si blízcí. Mám na mysli nahotu asexuální, společenskou. 

Myslím, že v řadě případů rozumím touze po cestě zpět ke kořenům anebo po odhození slupky pokrytectví a po bezbřehé svobodě.  Tam došli Hippies, tam se nalézají naturisté. Je to transparent svobody, který sděluje: Nic neskrývám, to jsem já, všichni jsme stejní

Pokud se zachová tento pravý a čistý smysl společenské nahoty, pak nikomu neubližuje, nýbrž osvobozuje a čistí vztahy mezi lidmi svou zjevnou bezbranností. Například plavat v přírodním jezeře v přírodním úboru je, řekl bych, přirozené. V součtu jde o pochopenou sociální nahotu. 

Tady je, podle mého soudu, třeba uhlídat dvě polohy. Jednu naléhavější, a tu druhou spíše pocitovou. Je nutno dbát na to, aby se za záclonkou zmíněné bezelstné a čisté sociální nahoty, kam může patřit i umělecký akt, neskrývala jakákoli deviace. Ta ubližuje, je pokrytecká a je nebezpečná, tedy nepřijatelná. Jinou, spíše subjektivní stránkou, je pak sebekritické posouzení, kde jsou estetické hranice přijatelnosti. Představme si, že jakákoli osoba nepokrytě na pláži nabízí pohled kamkoli a navíc se nebrání odchodu zvuků zažívacího charakteru, pak jde jistě o omezování svobod ostatních přítomných. 

Zpět k pozvánce, kterou jsem dostal. 

Připouštím, že vím o józe příliš málo, než abych se mohl vyjádřit k tomu, jak dalece je efekt nahoty posilující. Nevím. V případě skupinové jógy bych ale polemizovalo o onom estetickém vjemu. Odpoutat se do takové míry, že něčí zlatá žíla těsně přede mnou nezachytí mou pozornost, bych asi nedokázal. A tady si věru nejsem jistý, zda bych se cítil oblažen. 

Co ale přivedlo kalgarské k zavedení takového kursu? Řeč je totiž o Kanadě, která je spolu se Spojenými státy, vyhlášenou baštou prudérnosti. Sukně zde nosí téměř výlučně Evropanky, tají se, že pod oděvem je každý jedinec nahý. Věnovaný úsměv může být přečten adresátem či adresátkou dvojakým způsobem.

Troufnu si na dvojí výklad. Tím jedním vysvětlením může být revolta, jako zviditelněná forma abstinenčního příznaku. Touha ve vynuceném naprostém tichu vykřiknout hodně nahlas. To by ovšem znamenalo, že na sociální nahotu kritičtí arbitři nahlížejí jako na nahotu erotickou. Pak by ovšem obviňující prst měl ukazovat právě na ony kritiky. 

Může to však být i odpověď na přemíru zahalování, tak jak jsem je popsal výše. 

Mám za to, že společnost bude skutečně zralá a dospělá, až bude přijímat sociální nahotu jako něco, co patří k člověku a není předmětem senzace. Kdy nahota nebude sloužit k vysvědčení morálky člověka, ale kdy roli bude hrát pouze vlastní rozum a soudnost. 

Zmíněnou stránku společnosti, odkud jsem dostal pozvánku, najdete na facebooku snadno, když si zadáte Naked Yoga YYC.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?