Příběh ušlechtilých koní pod kapotou

Zdeněk Hanka » Blog » Příběh ušlechtilých koní pod kapotou
15.7.2018, Zdeněk Hanka

Představuju si, že tak nějak se rodily první velké objevy a vynálezy.

Vyžaduje to směsici klukovství, zručnosti, zápalu pro věc a vidinu cíle. Kořením musí být vytrvalost a výsledek se dostaví. Přiznám se, že na postupný zrod tohoto skvostu hledím už pěknou řádku let, jenomže veliká díla vyžadují dlouholetou péči. Ostatně. Úžasná a vzrušující je právě ta tvůrčí činnost. Hotové dílo je pak už provázeno jistou nostalgií, podobnou pocitům ze zavřené knížky, z dostavěného domu, z ukončeného cestování. Pak dobře rozumíme Antoniu Gaudímu, který nechtěl, aby se katedrála Sagrada Família v Barceloně někdy dokončila. Stavba má pokračovat a stále se budovat a stavět.

Nějak tak podobně to má Petr s tím svým automobilem. 

Jen považte. Vyklepávat z plechu karoserii, vytvářet masku chladiče, vést kabely pro elektrické spoje, instalovat reflektory, jednotlivé díly svářet dohromady tak, aby přesně zapadaly jeden do druhého, získat klakson, který má brizanci lodní sirény, čalounit sedadla a vepsat do nich nápis, vyladit a usadit motor, seřídit předstih, připojit ke kolům, samotná kola opatřit dráty, pak všechno nachromovat, nalakovat, potrápit se se stahovací střechou... 

Postavit si automobil, od první matičky až po vyleštění laku, není jednoduchá záležitost na jedno odpoledne. 

Dnes na patnáctipalcových kolech stojí parádní stroj. Automobil, který skrývá pod kapotou mohutné stádo divokých koní. Budeme-li přesní, jde o osmiválec s celkovým objemem šesti litrů a automatickou převodovkou. To není málo. 

„Jaký byl tvůj první dojem, když jsi to pustil na silnici, sešlápl plyn a nechal volně rozběhnout?“

„Jak to má dlouhej čumák.“

Pokusme se vžít do pocitu, kdy po sérii propočtů, sesazování dílů, přesné práci při montáži, vytváření dílů podle vlastního návrhu, usednete do vlastnoručně vyrobeného stroje a nastartujete. Motor burácí a vy vyrazíte. Cítíte to taky tak? 

Petr je vyučený automechanik a od devětašedesátého roku, kdy opustil okupované Československo, své dovednosti ještě zdokonalil. Je proto srozumitelné, že zvláštní zarputilost spolu s technickou znalostí řemesla, jsou tomu na vině, že se pustil do výroby vlastního automobilu, který by splnil jeho představy. 

Vedle Petrova bělostného stroje stojí v téže garáži porsche, ale tomu nevěnuje zdaleka tolik péče a času, jako svému uměleckému dílu. 

„A tady ještě bude truhla, to dokončím teď někdy a ještě musím usadit a zahladit stahovací střechu nad předním oknem.“

„A pak?“

„Pak to pojedu přihlásit a frčím.“ Vysvětluje s úsměvem. 

Samozřejmě, že to je ten cíl. Já jsem ale přesvědčen, že Petr bude tak trochu zklamaný, až řekne: „Hotovo.“ To bude naštěstí platit jenom chvíli. Pak se podívá, jak může zlepšit ovládání sklonu tlumených a dálkových světel, až to dokončí, tak se rozhodne přečalounit některé partie měkkých částí, potom se rozhodne upravit palubní desku a tak to půjde dál.

To je tak dobře. 

„Petře, tak ať ti to dobře jezdí, a prosím tě, hlavně bezpečně. Šťastnou cestu, ty blázne.“

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem