Můj dům - můj hrad

Zdeněk Hanka » Blog » Můj dům - můj hrad
28.7.2018, Zdeněk Hanka

Pro nedobytnost vlastní pevnosti můžete udělat leccos. Vsadit mříže do oken, dvojité dveře vybavit bezpečnostním zámkem, instalovat kamerový systém, který ostrým pohledem sleduje prostor ve směru všech světových stran a příjezdových cest, doma necháte ostrého psa, můžete osadit čidly rámy oken a dveří a přesto jste předmětem testování ostražitosti na úrovni vojenského drilu. 

Pracoval jsem u počítače, když tu znenadání zvoní telefon. Zvednu sluchátko a poslouchám.

„Vaše kreditní karta byla zablokována vzhledem k nejasnosti provedených finančních transakcí. Pro hovor v angličtině stiskněte jedničku, pro komunikaci ve francouzštině stiskněte dvojku.“ Tím ještě nic nepokazím, to je bezzubá volba.

„Budete přepojen na bankovního úředníka.“ Minutku mohu počkat a uvidíme. Za krátkou chvíli slyším vlídný a vstřícný hlas.

„Dovolujeme si vás upozornit, že váš hovor bude z bezpečnostních a výukových důvodu nahráván. Uveďte, prosím, své celé jméno.“

Dobře vyškolen zkušenostmi se na tomto bitevním poli pouštím se do vysoké hry.

„Ernest Hemingway.“ 

„Děkuji, pro ověření osobních údajů, uveďte své datum narození.“ Tady mám příležitost se omladit.

„Desátého září tisíc devět set sedmdesát tři.“

„Děkuji, to souhlasí. Připravte si, prosím, vaši kreditní kartu.“ Chci jim teď usnadnit práci, proto nabízím.

„Kterou? Tu z Royal Bank, Bank of Montreal nebo Scotia Bank?“ Ve skutečnosti nemám ani jednu z nich, takže jde o dobře mířenou přihrávku před bránu. Zabralo.

„Jedná se o Bank of Montreal. Váš účet byl pozastaven, vzhledem k provedené transakci, která převyšuje obvyklý limit a která byla realizovaná mimo vaše bydliště. Bezpečnostní opatření. Přejete si kartu zrušit, blokovat pro jakýkoli další výběr nebo uvedené transakce jste si vědom a aktivity v plném rozsahu můžeme obnovit?“

„O jakou transakci šlo?“ Ptám se polekaně.

„Vypůjčení luxusního vozidla ve Winnipegu. Pokud jste vy sám autorem uvedeného výběru, anebo jste si platby vědom, vaši kartu uvolníme.“

„Ne, to nejsem,“ hlásím rozrušeně na pokraji paniky. 

„Děkuji. Uveďte, prosím, kompletní číslo vaší kreditní karty, bezpečnostní trojčíslí na její druhé straně a datum vypršení platnosti karty.“

„Rád to všechno uvedu, jistě.“ Tak to už znám. Nevlídně jsem je odeslal počesku na adresu odkud není návratu a zavěsil.

Vracím se s dobrým pocitem k počítači. Zaznamenal jsem však, že se mi nedaří připojit k tiskárně. To se stát může. Abych nad věcí nehloubal příliš dlouho, našel jsem cestou internetu telefonní číslo pro servis k dané tiskárně. 

„Budete přepojen na příslušného technika. Zavěste, prosím.“ Nečekal jsem dlouho, telefon zazvonil téměř obratem. 

„Nemohu připojit tiskárnu, ačkoli WiFi je v pořádku, ale počítač tiskárnu nemůže identifikovat.“

„Dobré ráno. Ano, rozumím, problém mohu takto těžko posoudit, musím se připojit na váš počítač.“ Byl bych to možná udělal, kdyby mě někde v lebce něco nepošimralo. Proč říká dobré ráno, když teď je odpoledne. 

„Odkud voláte?“ osmělil jsem se k otázce.

„Ze Spojených států. Budu vás teď instruovat, jak se můžeme propojit, abych mohl diagnostikovat váš problém.“ Ráno? To teď není nikde ve Spojených státech. 

„Jenom mi, prosím, poraďte, jestli mám nějaké kroky udělat na tiskárně, na routeru nebo na počítači.“

„Musíme se propojit, pomůžu vám on line.“ 

Poděkoval jsem a váhavě ukončil hovor. To vypadá spíš na Indii, určitě nevolal z Ameriky. Možná to byl skutečně technik, možná taky ne. Třeba mi opravdu chtěl pomoct. Jenomže měl jsem nechat běhat jeho myš po mém monitoru? 

Trochu jsem se potrápil s propojením tiskárny a nakonec jsem ji nainstaloval jako novou a bylo po problému. Vlastně to bylo prosté. 

Pustil jsem se do načaté práce, když někdo cinknul u dveří. Asi mě sousedi mají rádi a něco mi nesou. Možná někdo upekl bábovku. S nadějí jsem šel ke dveřím a otevřel. 

„Dobrý den, jsem z radnice a jdu kontrolovat tvrdost vody. Bylo zjištěno, že obsah kalcia ve vodovodním systému převyšuje povolenou normu.“

„Máte nějaký průkaz?“

„Ano, tady, prosím.“ Na krku se mu houpala laminovaná cedulka se jménem a znakem radnice města. Všechno je tedy v pořádku. 

„A co pro vás mohu udělat?“

„Jen naberu vzorek vody a hned na místě změřím obsah kalcia. To je všechno.“

„Kde na to máte nádobku?“

„Běžně používáme skleničku v navštívené domácnosti. Nezdržím vás, postupujeme tak v celé oblasti. Zapíšu hodnoty a půjdu. Jen dělám svou práci.“

„Počkejte tady, hned jsem u vás.“ Nechal jsem ho stát ve dveřích a odešel pro skleničku. Postoupil do koupelny  se mnou v těsném závěsu. Odtočil vodu, do sklenky ponořil nějakou tyčinku se stupnicí, zachmuřeně nakrčil obočí a sdělil mi, že norma kalcia je třikrát nad povoleným limitem.

„Nevadilo by vám, kdybych se šel podívat ještě dolů na hlavní přívod vody?“

„Nezlobte se, ale vadilo.“

„Ale ta voda...“

„....udělal jste svou práci, děkuju, beru na vědomí, že máme třikrát vyšší hladinu vápníku a to je všechno.“

„Já ale nejsem hotov. Musím všechno zapsat a proměřit.“

„Ne, děkuju, vážím si vašeho sdělení, ale to je všechno.“ Chlapík popuzeně odešel. Zavřel jsem za ním sám, obávaje se zlostného třísknutí. 

Hned jsem zavolal na radnici, abych se dohledal pravdy.

„Ne, my nikoho takového do ulic a do domácností nevysíláme. To nebyl náš člověk. Voda v síti splňuje všechny normy, hlídáme všechno průběžně našimi prostředky. Voda se takto v domácnostech nezkoumá.“

„A co vlastně mohl chtít? Oklepnout si příští lup?“

„Možná. Spíše vás ale chtěl přesvědčit, že potřebujete nějaký filtr a chtěl vám draho vnutit něco, co nepotřebujete.“ 

Tak jsem se vrátil znovu k počítači s dobrým pocitem, že hrad jsem tentokrát uhájil. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?