Je jako půvabná žena

Zdeněk Hanka » Blog » Je jako půvabná žena
19.8.2018, Zdeněk Hanka

Ano. Má s ní toho tolik společného. 

Lidé, kteří k ní patří, cítí milostný vztah. Hlubokou lásku, kterou dokážou bránit vlastním životem, když na to přijde. Mnohokrát pro její krásu krvácely početné generace. A ona sama kolik ran strpěla, kolik násilí a brutality. Avšak vždycky se znovu postavila na nohy. 

Třebaže už má svůj věk, vždycky měla dost sil k tomu, aby omyla své rány a znovu vykročila vpřed. Pokaždé ještě krásnější. Dáma, která dala život tolika velikým lidem, básníkům, vědcům, sportovcům, malířům, spisovatelům, sochařům, filmařům. Země nabitá poezií na podzim, svěží na jaře, tichá pod sněhem a kypící láskou v létě. Každá její čtvereční píď má tisíce půvabů. Vinná réva na jižních svazích, lesy vonící pryskyřicí, rozlehlá klidná jezera při západu slunce i malé rybníky pod podzimní mlhou. Hrdé hrady na kopcích a historická města s kamennými mosty, klenoucími se nad řekami. Lásku vrací štědrým, úrodným klínem.

Právě proto se stávala terčem brutálních, agresivních a krvavých útoků. Během staletí se mnohokrát bránila znásilnění. Ozbrojená cizí vojska ji okupovala a zraňovala. Zasazovala bolestivé údery a přivlastňovala si, co jim nepatří. To pro její půvab a polohu v horkém srdci Evropy. Mečem i tankem. Chtěli ji ukrást, užívat, využívat a zneužívat. Vetknout jí do srdce cizí prapor. 

U cizáka snad ještě lze pochopit perverzní uchvatitelské choutky. Zmocnit se právě toho drahého a cenného, co po sobě zanechaly generace tvořivých lidí, vzešlých z jejího lůna. Je řeč o duchovním bohatství a – jak se zvyklo říkat – rodinném stříbru. Vytáhnout nerv, tradiční cennosti, firmy a společnosti, které si vydobyly prestiž a uznání po celém světě. 

Cizáky pochopit snad lze. Proti cizákům, kteří si chtějí přisvojit cizí úrodu a odvléct za hranice po generace budované hodnoty, proti těm lze bojovat. Stejně jako sadař pečuje s láskou o svou štěpnici a chrání kořeny svých stromů, právě tak je přirozené, že každá země si chrání své půvaby, hodnoty, krásu a dědictví po předcích. 

Otázka, která vystupuje z pachu po střelném prachu a je stejně naléhavá, jako je provokativní, zní jinak. Jak bizarní by se jevily způsoby takového sadaře, který by plody své práce a práce generací před ním, hodnoty, které jsou penězi neměřitelné, svévolně a nenávratně vydával mimo svou zahradu, daleko za ploty svých záhonů?  Má na něco takového vůberc právo?

Je ta země dostatečně imunní také proti vyklešťování sebe sama rozhodujícími lidmi z vlastních řad? 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem