Ke stým narozeninám

Zdeněk Hanka » Blog » Ke stým narozeninám
15.10.2018, Zdeněk Hanka

Žiju daleko odtud. Avšak v tomto případě kořeny přetnout nelze. Ale, považte, kdo by vůbec něco takového chtěl?

Sto let, to je důstojné výročí. V mých očích je poněkud poraněno aktem rozdělení Československa a stále je mi z toho překvapivě rychlého kroku hořko. Je to ten kamínek pod kobercem, který zůstává nedostupný a přesto tlačí. Cítím se být Čechoslovákem a poctivě řečeno, neznám nikoho z těch, kteří žijí daleko za hranicemi země svého původu, kdo by svou domovskou zemi vnímal jinak. 

Kdykoli se vracím v myšlenkách, defilují mi pod víčky poetické obrazy krajiny tak barvité, jakou jinde na Zemi lze jen těžko najít. Romantika podzimního rána s mlhou, která ještě polehává na hladině vodní plochy, malebný chebský Špalíček, divoká krása Pienin, z pohádek oživlé Drábské světničky, rozjařený zpěv, ozývající se z „rampúcha“ moravskoslováckého sklípku, podmanivý mír Roháčů, kde jinde na světě jsou jim podobné? Hrdé hrady hledící z vrcholů skal, některé pobořené vlivem prošlých věků, či aristokratická dědictví uložená do vznešených prostorů zámků a jejich sbírek, točité schodiště v Lednici, modravé věže bojnického zámku, nebo Štramberská trúba, to všechno je Československo, které nevymaže z paměti žádná vzdálenost. 

Chýnovské jeskyně, Dobšinská ľadová, Moravský kras, Šipka - kde jinde je na tak malé ploše rozsypáno tolik bohatství? Města se staletou tradicí už pak jenom krášlí svými architektonickými šperky celou tu zahrádku uprostřed Evropy. Stopa gotiky i docela jiný rukopis barokní, secese ve městech anebo unikátní kubistické stavby, by se jen s obtížemi hledaly jinde ve světě. Každý, kdo do té malé země vprostřed Evropy zavítá, dlouho vzpomíná a nad fotografiemi se rád pak dělí o zvěčnělé okamžiky. Jenomže našinec, který žije mimo její hranice, ten už nezapomene nikdy. 

O tradiční vzdělanosti vypovídá dostatečně prosté datum roku 1348, kdy v dubnu toho roku Karel IV založil Universitu tehdejšími čtyřmi fakultami. Kolik malířů, sochařů, hudebních skladatelů, spisovatelů, filmových tvůrců dala ta země světu. Samotný výčet špičkových sportovců a vysoce respektovaných vědců staví po generace tu zemi mezi velmoci.

Je-li řeč o vzdělanosti, je obecně známo, že IKEM je právem uznávanou autoritou v řadě oborů. Ale nejen ten. Před nějakým časem jsem měl možnost navštívit novorozenecké oddělení v nemocnici Johns Hopkins. Mohu se s dobrým svědomím přiznat - měl jsem pocit, že kráčím oddělením Ústavu pro péči o matku a dítě. Dnes vím, že vzdělání, kterého se nám dostalo na české univerzitě, bylo poctivé.

Československo ustavené T. G. Masarykem si velmi brzy vydobylo své hrdé místo mezi nejvyspělejšími zeměmi. Průmysl v řadě odvětví přitahoval pozornost obchodních partnerů z celého světa. Obyčejná kostka cukru anebo dějinný přínos kontaktních čoček, bleskosvod, či definování krevních skupin nebo objev vláken, která jsou součástí převodního systému v srdci, objevená Janem E. Purkyněm, či snad turbína Viktora Kaplana, jsou jen zlomkem z toho, co ta země světu nabídla. Remosku, kterou v neblahých padesátých letech přivedl na svět Oldřich Homuta byla světem doceněna daleko později. 

Sto let je výročí, které zasluhuje uvědomit si skutečný potenciál té země. Patří svým rodným listem a dědictvím do Evropy. Je čas navrátit jí důstojnost a respekt, kterou mělo Československo při svém založení a během několika krátkých období. Svět dobře zná jména Jana Palacha nebo Václava Havla, právě tak jako Jaroslava Haška, Antonína Dvořáka, Milana Kundery, Tomáše Bati, Emila Zátopka, Miloše Formana, Martiny Navrátilové, Bohdana Pomahače a chcete-li také Sigmunda Freuda, Bedřicha Hrozného nebo Joy Adamsonové. 

Je smutné vědomí, že etapy politické nemravnosti vyhnaly za hranice stovky tisíc lidí všech odvětví. Uznávaných odborníků, kteří byli nuceni nabídnout své schopnosti, vzdělání a talent jinde ve světě. 

Přeju si upřímně a ze srdce, aby ve vedení země opět stanul někdo, kdo nebude narcisticky zahleděný do sebe, nýbrž někdo, kdo bude skutečně respektovaný a kdo může být svou osobností příkladem etických, morálních a kulturních norem. Státník, který dokáže vahou své přirozené autority lidi sjednocovat. Přeju lidem v té zemi, aby opět probudili v sobě slušnost, kultivovanost, nenapodobitelný nezraňující humor, optimismus... a zdravý rozum. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?