Dort pro osmdesát svíček

Zdeněk Hanka » Blog » Dort pro osmdesát svíček
14.7.2019, Zdeněk Hanka

Souhrou jistých okolností, které se naskytly při jednom z pobytů v Praze, jsem dostal pozvání na Bertramku, abych navštívil Karla Gotta, člověka, jehož znají, troufnu si říct, desítky milionů lidí. 

Pozvání jsem samozřejmě s radostí přijal.

Jistěže jsem Karla viděl naživo už předtím. Elegantního, příjemného profesionála, na několika jevištích. Před naším prvním osobním setkáním to bylo naposledy na koncertu zde v Kanadě. 

Jenomže stisknout si pevně ruce a povídat si v domácích bačkorách, má v sobě docela jinou elektřinu.

Jen otevřel dveře, hned z něj sálalo teplo a pohoda, upřímně a naprosto nestrojeně se usmíval. Kamarádsky. Kdyby snad vstoupil na práh jeho domu někdo, kdo ho nezná (připusťme tu teoretickou možnost), musel by zaznamenat, že je u dobrých lidí. Je třeba vědět, že Karel nepatří mezi nedotknutelné celebrity, které okolo sebe staví těžko proniknutelnou zeď. Hned máte pocit, že jste přátelé, protože Karel je bezprostřední, usměvavý a vstřícný. Jedno z kanadských rčení zní: 

A House Is Made of Wood and Stone but Only Love Can Make It a Home. 

Právě pro tuto adresu to platí plnou měrou. 

Karel začal rovnou s humorem a tak jsem měl pocit, že se známe dlouho a jsme přátelé odjakživa. Přivezl jsem mu malý dárek související s indiánskou tradicí Kanady. S vážnou tváří tehdy řekl, jako by sám pro sebe: „Musím to rozbalovat opatrně, kdybych to náhodou vracel.“ A nálada byla prostřena. Nenechal jsem ho v tom samotného a odpověděl jsem, že bych to potřeboval vědět, protože bych musel chytit toho chlápka, co jsem mu to vytáhl z tašky. A Karel opět navázal v témže předznamenání – abych se vyjádřil muzikantsky. Je pohotový, vtipný a velmi sympatický společník. On totiž zdaleka není pouze synonymem  pro bohatou kantilénu či řízný rock. Karel má obrovský smysl pro srandu. Řekl mi pár velice podařených vtipů, které umí podat jak se patří. 

Kromě toho jsme se dostali i na vážnější témata a ten kdo ho nezná blíže, by byl možná překvapený, jak široký záběr vědomostí a jaký rozhled má. Dovede mluvit velmi zasvěceně, ať jde o umění nebo o světovou politiku. Jeho jasnozřivost, s jakou vidí vývoj světa je úžasná. Dokáže se na různá dění podívat z několika stran a v každém hledisku je skvěle orientovaný. Při diskusi je Karel velmi pozorným posluchačem a přesně zasahuje jádro daného tématu.

Samozřejmě jsme tehdy dost mluvili o hudbě a to se v něm probudila vášeň a odbornost. To jistě překvapivé není, hudba je Karlovou krví i kyslíkem. Na jevišti stál stovky a stovky hodin, přesto je skromný, vlídný, lze říci obyčejný, pokud bychom nevěděli jaký je profesionál, s kolika výjimečnými lidmi se z jejich popudu setkal a kolik má přátel po světě a kolik získal ocenění. Dělat lidem radost, je to nejkrásnější poslání, jakému se může člověk oddat a to poslání neopouští ani v těch symbolických domácích bačkorách. Karel je právě proto nadčasový, že má v sobě cit pro profesionalitu a současně rozumí svému posluchači ve věcech obyčejných.

Mnozí se mohou ptát proč zpívá a vystupuje, i když se necítí dobře. Mohu odpovědně říct, že tím skutečným a opravdu jediným důvodem je poctivost, kterou cítí vůči svým fanouškům. Váží si každého člověka v hledišti, nic nešidí a komunikaci se svými příznivci prostřednictvím písní vnímá jako slib vyřčený tváří v tvář každému posluchači. Jak by mohl zklamat někoho, kdo přijde, aby si poslechl písně, které má rád? Proto zpívá zásadně živě a odevzdá na pódiu malého divadla nebo v hale pro několik tisíc lidí poctivý přednes. Motorem, který Karla žene dopředu a uzdravuje ho, je vědomí daného slibu, jistoty, odpovědnosti a lásky ke svým posluchačům. Píšu to, protože to vím.

Ta nelíčená pohoda protepluje celý Karlův domov. Paní Ivanka je znamenitá kuchařka a velmi příjemná hostitelka. V jejím prvotním pohledu jsem zaznamenal nevyslovenou otázku: „Kdopak ty jsi? Co se z tebe vyklube?“ Velmi brzy se ale začala usmívat a není vůbec překvapující, že je tlukoucím srdcem jejich domova. Rodina Gottových nežije ve slonovinové věži, jsou to prostě fajn lidi a já si troufnu tvrdit, že přinejmenším o sobě vzájemně víme a upřímně si držíme palce i na tu dálku přes Atlantik.

Přislíbili jsme si, že se ještě musíme setkat a já věřím, že k tomu dojde. 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Jitka Kejřova - 20.7.2019 18:55
Milý Zdeňku, přeji vám z celého srdce, aby jste se s panem Gottem opravdu jestĕ jednou v životĕ sešli.
Odesláno z IP: 2a00:ca8:a1f:b0e4:c8c5:da7d:57fc:a5de