Dutina...?

Zdeněk Hanka » Blog » Dutina...?
20.7.2019, Zdeněk Hanka

Teorie dutého Měsíce, věrného společníka naší Země není nová. Dutinou uvnitř Zeměkoule se zabývat nebudeme. V nitru té se snažil rozsvítit na konci sedmnáctého století Edmond Halley. Výsledky jeho bádání byly však opakovaně rozmetány, tedy přesuňme se k Měsíci. 

Má pozorná čtenářka shledala, že Luně se věnuji opakovaně. Ano, to je pravda. Ta nebeská bludička umí čarovat, noc promění v příběh. Rusalčinu poezii zachytil Antonín Dvořák tak, až jí v báječném transu nasloucháme přímo tepajícím srdcem. Sám jsem se bledého kotouče dotkl na této webové stránce už v dramatu Úplněk a jeho tajemství, dne 14.11.2016. Nedalo mi to a k tématu jsem se vrátil hned za čtyři úplňky, tedy v rozvaze Ano nebo ne? 19.7.2017.

Letím ke stříbrnému srpku znovu, ale opět jinak

   Otázku dutiny uvnitř Měsíce jednoznačně kladně odpověděl H. G. Wells svým dílem The First Men in The Moon, vydaného v Londýně (kde taky jinde?) v roce 1901. Tady si povšimněme předložky před slovy The Moon. Nikoli tedy na povrchu. Okamžik, o čem vlastně psal velký autor? To máte tak. Jednoho dne se obchodník pan Bedford uchýlil na venkov, aby mohl v klidu pracovat. Nedaleko jeho poklidného sídla v Lympne, hrabství Kent, se brzy setkal s konstruktérem panem Cavorem. Ten pracuje na výrobě zvláštní hmoty, cavoritu, která dokáže popřít zemskou přitažlivost. Oba muži se spřátelili a to už je jen krok k letu nejen mimo starou dobrou, rodnou a poctivou Anglii, ale rovnou k Měsíci. 

Nevede se jim tam ovšem nijak snadno. Když vyjde slunce nad obzor, po měsíčním povrchu se začnou rozrůstat bizarní plevelné listy rozměru tak mimořádného, že oba dobrodruzi ztrácejí orientaci a tím i svou kosmickou buňku sestrojenou s pomocí cavoritu. Běda! Nejen to. Setkávají se s děsuplným obřím hmyzem a pak, jako by toho snad nebylo málo, také s prapodivnými bytostmi, Selenity. Tehdy je dostihnou  závažná nebezpečenství, dobrodružství, ano, ba i bitvy. Na Zemi se podaří vrátit Bedfordovi, zraněný Cavor..., ale co vám budu povídat. Autorova fantazie se rozběhla po tváří Měsíce divoce, velmi divoce. 

Ptejme se však, zda-li se ujala nějaká fundovaná teorie, která by prokázala dutinu pod povrchovým pláštěm Měsíce. Možná bude překvapivé, že Planetárium Armagh vystupuje s hypotézou dutého Měsíce v současnosti. A tady pozor. Nejen zmíněné Planetárium, ale samotná organizace NASA zvážněla a zachmuřila své pomyslné obočí po shledání se s nečekaným poznatkem. 

Je to už padesát let, co američtí astronauti se mohli měsíčního prachu přímo dotknout. V březnu 1970 v respektovaném periodiku Popular Science mohl vyjít článek o zvláštním úkazu. Mise Apolla 11, 12, 14, 15 a 16 mohly posadit a instalovat na povrchu Měsíce citlivé seismografy a sledovat dění tak, aby pak na Zemi byla data zpracována. Astronauti Apolla 12 po vzletu z Měsíce řízeně odpoutali a mezi suché krátery shodili dvou a půltunový vznětový modul. Ten se zřítil na povrch a tady skutečně došlo k naprosto nečekanému pozorování. Měsíc ještě celou jednu hodinu duněl jako zvon, hučel jako by se rozeznělo srdce gigantického zvonu do němého prostoru nad šeď hostilního prachu. 

Na jedné straně takové pozorování dokázalo svést některé, jindy seriózní badatele, na pěšinu bludné fantazie. Členové Sovětské akademie věd Michael Vasin a Alexander Ščerbakov v časopise Sputnik v roce 1970 neváhali nabídnout čtenářům smělou myšlenku. Nejen, že Měsíc je dutý. Měsíc je umělým tělesem, psali, které najisto vytvořily neznámé hypotetické bytosti z dalekého kosmu. Krátery jsou podivně mělké na to, aby vznikly dopadem drobných těles. Ty jsou s určitostí umělé! Tak. A je to jasné. Představu takového pochodu ale do určité míry narušuje především fakt, že by tyto bytosti musely navozit dostatek materiálu, který nepodléhá vlivům drsného kosmu a bude dost tvrdý na to, aby se mu proradný Strýček Sam nedostal pod kůži. Uplácaly by z něj poměrně velikou kouli bez oken a rozběhly ji pak okolo Země. Pak mi taky něco říká, že by ty bytosti už dnes trochu zapáchaly. Ale, to víte, nejsem sovětský akademik, tak v úctě couvám.

Ovšem, je dlužno uvést, že mezi měsíčními vzorky se objevovaly slída, uran a mosaz. Ano, mosaz, která je uměle vytvořenou slitinou. Dále vzorky byly nasyceny radioaktivním neptuniem, který se, věru, ve svobodném prostoru Vesmíru nevyskytuje. Ale také tento nález byl později zpochybněn.

Tak naléhavě bychom chtěli tu dutost prokázat, ale důkazy jsou zatím vratké. Dokonce ty amerikánské mašinky spočítaly, že povrch Měsíce je tvořen pláštěm, podobným, jaký nalézáme na Zemi, kolik mil je jeho tloušťka. A v samém středu našeho satelitu, že zde dlí pevné jádro, obklopené tekutou vrstvou. Všechno přesně změřili v mílích. Jen považte, v mílích! Není to komické? Bla, bla. A co tak v látrech a loktech? 

Ale ještě jedno malé dloubnutí máme po ruce. Průměrná hustota Měsíce je 3,3 g/cm3. To je ale velmi málo na to, aby Měsíc byl tuhým tělesem. V takovém případě je totiž Měsíc druhou nejlehčí oběžnicí v naší Sluneční soustavě,  hned po Jupiterově satelitu Io. Aha?

Konečnou pravdu ale vyjevila až televizní epizoda Kill The Moon autora Petera Harnesse v roce 2014. Ukázalo se totiž, že posádka odhalila něco vpravdě velikého. Měsíc ve skutečnosti totiž není nic jiného, než obří vejce skutečného úkladného Měsíce. Skořápka (ta, co ji popsali amerikáni) pukne, a pak...? No, co pak? Z toho už jde hrůza. 

Dutina je tedy jednoznačně prokázána sovětskými vědci a současně je kompletována jakýmsi šeredným obsahem, jak doložil zmíněný televizní seriál. Inu, vřele si stiskněme přes oceán ruce a pohleďme na stoicky klidnou tvář Luny s romatickou představou lásky. 

(přiložený obraz - olej 35x25, Fiat lux, Z.H.)

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Zdeněk Hanka - 25.8.2019 22:44
Ano, ano, téma jsem už jednou využil. Teď však nahlížím jiným okénkem. Děkuji za čtenářskou bdělost.
Odesláno z IP: 198.161.3.118
Jitka Kejřova - 20.7.2019 18:48
Velmi zajímavé a připadám si po přečtení blogu jako , že se mi to už nĕkdy zdálo.Dĕkuji pane Zdeňku, za to, že jste to dal na svĕtlo boží.
Odesláno z IP: 2a00:ca8:a1f:b0e4:c8c5:da7d:57fc:a5de