Víme málo...

Zdeněk Hanka » Blog » Víme málo...
28.8.2019, Zdeněk Hanka

Možná je to téma nečekané právě od lékaře. Přesto se domnívám, že se můžeme odvážit toho malého nahlédnutí, jehož stopa mě provází od samého počátku. A stále silněji, od chvíle kdy jsem začal rozum brát.

Ke klukovské letoře patří zvídavost a cesta za dobrodružstvím, spojeným s objevováním nového. A v tom smyslu kluk nikdy nedospěje, spíše se formuje a zraje. Rád se do této kohorty řadím. 

Ptal jsem se pradávno, jak je možné, že mimikry dokážou napodobit například na srsti tygra tóny a stíny prostředí, v němž se pohybuje. Vždyť zde se potkají barvy namíchané ze zcela jiných vkladů. Na jedné straně přírodní prostředí Thajska nebo Malajsie a naproti němu barvy srsti, které vytvoří dokonalou kamufláž. Jistě, rostliny mají své dědičné základy v plasmidech, řeknete, a tygr si barvu přizpůsobí pomocí genetického vkladu uloženého v chromozomech. Prostě, aby nebyl vidět. Takže je to vlastně jednoduché. Nebo není?

Když jsem se dotkl té mé klukovské zvídavosti, přiznávám po letech, že to byl vlastně ten hlavní můj motiv ke studiu medicíny. Nebyl to hlad po penězích, nebyla v tom touha šelestit bílým pláštěm s nosem nahoru chodbami nemocnice, neměl jsem v úmyslu spasit svět od hladu a neměl ambicí ustavit věčný mír. Byly to právě ty drobky poznávání, které mě hnaly dopředu, vědět víc a nikdy mě to nepřešlo. Ptát se Proč?.

Vrátím se zpátky k tomu genetickému vkladu. Sekvencí určitých chemických cihliček, říká se jim báze, napojených k sobě je tvořena zvláštní struktura ve tvaru spirály. Ano, to víme od šedesátých let, však za to poznání byla udělena Nobelova cena. Leč neodbíhejme, zapletli bychom se hodně hluboko a doširoka. Můžeme však nějakou otázku ponechat v hlavě, jen tak, k poválení. Nemám, skutečně nemám v úmyslu věci komplikovat nějakými puriny a pirimidiny v té věci a motat tak trpělivým čtenářkám a shovívavým čtenářům hlavy něčím nadbytečným. Připusťme pouze, že se ty cihličky mohou nějak jmenovat. Adenin, guanin, cytosin, thymin,... Právě jejich vzájemná propojení a sled určují základní matrici pro konečný projevený znak. Tedy například pruhy na tygří srsti. 

To všechno lze poznat, bádání a věda dnes jsou hodně daleko. Všemu lze udělit nějaké latinské názvy. Jenomže tak jako tak stojíme na prahu. Pojmenování ještě není poznání či porozumění a už vůbec ne pochopení. A daleko za humny stejně zůstane nezodpovězná otázka: Proč?

Zůstaňme pro jednoduchost a představu u tygra. V těch jednotlivých bázích a jejich pořadí je totiž také zakódováno i načasování na dlouhé roky dopředu. Tedy, kdy má na tygřici přijít její čas, kdy se koťatům srst začne barvit, jak se má formulovat v hlasivkách tygří mručení a také za jakých okolností je vyluzováno. Čím hlouběji půjdeme, tím větší pole otázek se otvírá. V nějaký nepolapitelný moment vstoupí do až dosud pouhé chemické struktury najednou fenomén života, ten subjektivní pocit vlastního vědomí, to animo, pocit Já, software, úkaz obydlení.

Propojí se nervové dráhy tak, že z předních rohů míšních se odpoutají nervové pleteně a přesně zasahují místa, kde se mají spojit s těmi kterými svaly. Do těch zadních míšních rohů se sbíhají nervy, které přinášejí informaci. Jaký je terén, na který tygr právě vstoupil? Měkký, ostrý, horký? Tato zpráva letí rychlostí několik metrů za sekundu do mozku a tam je vyhodnocena. To všechno je naplánováno už v tom neuvěřitelném spojení. Samotný nervový vzruch je pak otázkou přenosu elektrické energie. Ano, mluvíme o elektrickém náboji draslíku, který je především uvnitř buňky. Vně čeká sodík, to napětí, ten elektrický potenciál se vzruchem promění v aktivní energii. Elektrický náboj aktivuje určité působky, aby brzy na to byly tyto nabité atomové částice pro pořádek a další pohotovou akci napumpovány zpět. Ptáme-li se, jaká je mocnost té elektřiny, pak si můžeme odpovědět, že například elektrický potenciál v případě srdečního svalu sedí v rozpětí od minus devadesáti sedmi milivoltů do pozitivních dvaceti milivoltů. Ne více, ne méně. Tak dobře, řečeno jazykem patřičným, klidový akční potenciál kardiomyocytu je -97mV a při akci se dostává přesunem iontů membránou do polohy +20mV. Ale na tomto místě zanechejme jazyka příliš odborného. Podstatou mého užaslého sdělení je, že tato operace vězí už v tom zárodečném kódu předem naprogramovaná.

Sedí tam i zakletá informace o poměrech acidobazické rovnováhy v krvi. Řekněme, že se pohybuje v rozpětí okolo pH 7,38. Dále od této hodnoty do strany alkalické nebo kyselé ocitáme se my i ten tygr v nebezpečí života. To ale znamená, pro jednoduché porozumění, že například běžíme na tramvaj - protože nás honí ten tygr. Běžíme, běžíme, naše svaly spalují více kyslíku a tím se vnitřní prostředí  začne přesouvat do kyselé polohy, tedy řekněme nalezli bychom po doběhnutí tramvaje například pH 7,35 a to není dobře, vnitřní prostředí je teď kyselejší, třebaže ne závažně, buďme spravedliví. Organismus ale ví jak na to. Začneme funět a dýchat rychle, aniž věci řídíme. Tím udýcháním si tělo opět chce navodit to správné pH. I to je už přesně naměřeno a naprogramováno v těch mrňavých chemických drobečcích, ve zmíněných bázích.

A ještě něco, když už si tak povídáme. Jdete po chodníku směle vpřed. Daleko za zády uslyšíte zvuk té zmíněné tramvaje. Té, na kterou čekáte. Bubínek v uchu zachytí chvění, dekóduje charakter zvuku, odliší jej od zvukového pozadí, vyhodnotí směr odkud zvuk přichází a odešle do malé plošinky, říká se jí čtverhrbolí nebo také area quadrigemina. Odtud se odešle cestou motorických nervů do předních rohů míšních pokyn k těm správným svalům a není jich málo. Ohlédnete se! Ano, tramvaj! Přesně a adresně. 

Nejen to. V ten okamžik je signál odeslán i do nadledvin, kde tím v jejich kůře vyvolá pokyn k produkci adrenalinu. Ten rozšíří cévy, zvýší krevní tlak, rozpumpuje srdce rozšíří dýchací cesty – ostatně i tady tyto budivé hormony rozlišují, zda se dotknou receptorů typu alfa, beta či obou. Jedny pro cévní systém, druhý  pro dýchací. A běžíte. Ovšem vezměte v úvahu, že musíte v takovém rychlém pohybu udržovat rovnováhu. Žádný strach. Statoakustický aparát v uchu bděle sleduje, kde je právě těžiště běžícího těla a mozeček vydává pokyny k příslušným svalům tak, aby rovnováha byla zachována a těžiště se nevychýlilo mimo tělo. Ba dokonce zareguje samo tehdy, když klopýtnete – ruce jdou dopředu. (Jenom pozor, za vámi běží ndo vaší tramvaje i ten tygr). A to všechno je předpřipraveno v těch chemických cihličkách. Barva hlasu, způsoby pohybů, povaha, věk šedivění, fakt, že nejdříve vyrostou malému prckovi dva dolní řezáky, že se začne posazovat v šesti měsících, stavět v roce... To všechno efemérní už předem bydlí v těch bázích. 

Ano, psal bych dál, dál a dál. Miluji ten svět. Jak přestupuje energetický spád z adenosintrifosfátu k adenosindifosfátu, jak jsou vlastně ukotveny zuby, aby mohly v určitém a právě rozumném rozsahu pružit při skousnutí, moc, moc, moc a každý element toho děje je prostě fantastický.. 

Ale jedno přece ještě jen. Nedá mi to. Mám na mysli svalovou strukturu dělohy. Jste-li inženýr technicky nadaný či nadaná, budete hloubat nad tím, jak sestrojit svalovinu okolo dělohy, aby dokázala desetkrát zvětšit svůj objem a pak byla schopna znovu se smrštit. Inu, příroda to má zařízeno velmi chytře. Z jednoho rohu děložního, toho kam ústí vejcovod, se odvíjí spirála svalových vláken okolo dělohy samotné. Až dolů. A právě to se děje na rohu protilehlém. Vzniká tak systematicky propletená spirálová svalová síť, která se během těhotenství postupně rozvolňuje „vyšroubovává se“ a děloha se vcelku snadno zvětšuje. Přijde-li čas porodu, spirály se vlivem patřičných hormonů opět svinují a utahují. Prosté, což? Ten Vesmír v nás je naprosto velkolepý. 

Ano, vyzradil jsem, proč jsem chtěl být tím, kým jsem se stal. Mám za to, že právě ta posedlost po vědění, jistá sveřepost a logická úvaha, jsouce podloženy znalostí věci, dovedností šikovných rukou, citu pro vidění neviditelné a – hnány tím vyšším impulsem někde nad námi,  vedou lékaře ke správné diagnóze a k léčbě.

Mluvím o lidské pokoře. 

A někdy příště? To by mohlo být zajímavé. Rozběhnu se chemií lásky. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?