Snowbirds

Zdeněk Hanka » Blog » Snowbirds
31.8.2019, Zdeněk Hanka

Žádná skutečně důstojná oslava, festival nebo zásadní sportovní utkání v Kanadě se nemohou obejít bez letecké přehlídky. Jde o exhibici preciznosti a mistrovské pilotáže nad hlavami diváků, v omračujícím a současně magnetizujícím rachotu leteckých motorů.

Z akrobatických produkcí chci vytknout jednu skupinu. Snowbirds. Jsou pýchou, miláčkem a oprávněnou hrdostí Kanaďanů v každém ohledu. Připouštím, že se ve svém klukovském nadšení mohu pustit i do pěšin vedoucích do stran, ale pokusím se je omezit na minimum. Ti kanadští piloti si zaslouží bezvýhradnou pozornost

Oficiální název formace je 431 Air Demonstration Squadron a sestává z devíti letounů, z nichž dva mají sólovou pozici a kromě toho v hangáru na základně má další dva stroje. Třebaže čísla a fakta jsou pozoruhodná, podržím si ve svém vyprávění raději ten ohlušující rachot motorů. 

Současná peruť svými kořeny sahá do II. světové války. Tehdy sloužila jako významný příspěvek Commonwealthu do letecké flotily Královských britských leteckých sil v oblacích nad Evropou, kterou tehdy nelítostně spalovala německá agrese. Kanadské letectvo se takto formovalo 11. listopadu 1942 se základnou v Severním Yorkshire. Vlastně už tehdy šlo o jistou přípravu na Day-D o rok a půl později, invazí spojeneckých vojsk Normandií do Evropy. Od svého ustavení peruť představovala jednotku bombardovací.

A tady ale chci a musím odbočit, cítím neklid prstů nad klávesnicí. Válka v Evropě už byla v plném proudu. V té době, přesněji od února 1940, se v rámci Royal Air Force (RAF) už počítalo se zapojením i československých jednotek stíhacích i bombardovacích. Wehrmacht obsazoval Evropu, Hitler napadl Francii, a tehdy bylo třeba jednat silami společnými, rázně a bez kompromisu.

Příběhy československých letců jsou pýchou masarykovského Československa a nesmí být zapomenuty. Knihy o letcích jsme, já a bratr, dostávali na klukovské noční stolky velmi systematicky od otce. Dosud bych si možná dokázal vybavit strhující pasáže z Čejkových Zlomených křídel nebo jména hrdinů z knihy E. M. Remarqua, Nebe nezná vyvolených. Jen takový přímý kontakt s československými perutěmi, jak popsal například Antonín Liška v knize Stíny na obloze nebo Filip Jánský v nesmrtelné knize Nebeští jezdci, nádherně zfilmované, mohl pevně ukotvit hrdost na československé letectvo. Z novější doby to byl filmový příběh Tmavomodrý svět. 

Šlo hned o několik perutí RAF a všechny si vedly neobyčejně statečně a všichni piloti denně nasazovali životy. Musel bych se ještě rozběhnout do leteckých operací pod křídly Wellingtonů a Liberátorů, ale to bych utíkal daleko. 

Ze základen Královského letectva tehdy startovaly 310. Československá stíhací peruť, a já píšu československá nejen proto, že to je fakt, ale pro tu jednotu. Slavná peruť 311. byla bombardovací a perutě 312 a 313 byly stíhací. To jen pro pořádek.

Na jména Kuttelwascher, František, Peřina, Mansfeld a jiná nemáme právo zapomenout.

Chci se ale vrátit tam, odkud jsem svou nit chtěl původně rozvinout. 

Kanadská letka se právě tak zásadním rozsahem podílela na konečném vítězství. Slavila vítězství nad Kanálem a Severním mořem a tedy zasahovala i německé námořní cíle, právě tak jako v moři Baltském. Operovala nad Biskajským zálivem a také hluboko v německém vnitrozemí, včetně náletů na Berlín. Přirozeně se zapojila do bojů při invazi v červnu roku 1944, a mohutně podporovala statečný boj námořníků, kteří kráčeli ze svých lodí přímo čelem proti německým kulometným palbám na krví zbrocené pláže Juno, Omaha nebo Sword.

Pojďme opustit válečné bitvy nesmírně statečných lidí, kteří se vlastními těly, obyčejných mladých chlapů, rvali o poválečnou svobodu příštích generací Evropy.

Hovoříme o formaci Snowbirds, která se ke svým chrabrým kořenům právem hlásí. Během padesátých a šedesátých let se hledal účel pro letku s tak mistrovskými leteckými dovednostmi. Nad severoamerickým kontinentem je klid a mír, nálada na rokenrol a velká baseballová utkání. Právě někdy v té době povstala myšlenka ustavit exhibiční formaci, určenou k přeletům a akrobatickým show. 

Mimochodem, vlídný a poetický název letecké skvadry Snowbird, pochází z tehdy velmi populární písně ze zpěvníku Anne Murray. Píseň Snowbird je známá i v českém podání v nosném barytonu Waldemara Matušky, Hezkých žen je stále víc a víc. Právě toto jméno (počkejte, já nemyslím Waldemar. Myslím Snowbirds) se zakotvilo jako oficiální dne 25. června 1975. Ještě přesněji, název formace zní 431 Air Demonstration Squadron – Snowbirds. 

Akrobatičí piloti obvykle létají tři roky a svou základnu má letka v městečku Jaw Moose v Manitobě. Systém tréninku a obměny pilotů je takový, jaký si ustavili a jaký jim vyhovuje. Mezi těmito špičkovými aristokraty za kniplem se objevily také dvě ženy. Věřím tomu, že jich může být v budoucnu víc, není důvodu proč ne. 

A tady nabízím fakt, který piloty Snowbirds činí tak mimořádnými. Devět letounů se při exhibici na obloze proplétá mezi sebou rychlostí téměř 600km/hod ve vzdálenosti ani ne dva metry od sebe. Letí proti sobě a těsně proti sobě se vyhnou, následně přeletí v úzkém sevření jako jeden celek, pak provedou vývrtku, v níž se rozlétnou na všechny strany, aby se opět spojily. Jde o velkolepou podívanou, která ukazuje, kam sahá technika moderního letectví, a s ní preciznost a odvaha současných pilotů.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem