Svět knihy v zrcátku

Zdeněk Hanka » Blog » Svět knihy v zrcátku
1.11.2019, Zdeněk Hanka

Své dojmy jsem vypsal bezprostředně, ještě za pochodu mezi stánky s knihami. Ale čas se valil jako peřeje a právě tak byl krásný. Budiž mi prominuto, že až dnes přicházím s autentickým díkem.

Je to podobné, jako kdybych do studny času ponořil síto. Chvíli bych s tlukoucím srdcem čekal a pak s přistáním letadla vytěžil to všechno úžasné, velkolepé a pohádkově neuvěřitelné, co zůstalo sítem zachyceno.

Stojím opět na evropské půdě. Pokaždé je ten návrat v něčem jiný a v něčem se ty cesty zpět navzájem podobají. Je na místě vyzvednout především dva fenomény. Předně vidím, jak je ta země výjimečná, jakou je velmocí v oblasti architektury, kulturního dědictví, také hudby, které se zde rozhodně nevyhýbám a právě tak nemohu přehlédnout eleganci a módní vkus kolemjdoucích. Radost pohledět.

Vedle toho je je tady ještě něco silného, co nelze měřit v jakýchkoli číslech. Musím to vypsat. Dovolte mi, prosím, vy, kteří tu a tam svůj vzácný čas věnujete těm drobným literárním kapkám na této stránce, abych Vám vyjádřil dík. Lidičkové moji drazí, Vy nádherní přátelé, vymyká se bláznivým barevným snům skutečnost, s jakou jsem tady byl přijat. Vidím, že ta vzdálenost mezi kontinenty je nicotná proti tomu obrovskému přátelskému duchu, který tady vnímám. Křest knihy se podařil a mám obrovskou radost. Asi se nehodí, abych jmenoval na tomto místě Vás, kteří jste přišli, a netroufám si tady uvést Vás, kterým patří můj opravdový a hluboký dík za všechny aktivity, které jste zajistili a jimiž mě provázíte. Nemohu ani jmenovat všechno to, co jste pro mě připravili. Vy ale rozumíte, že tu radost pod pokličkou udržet neumím a tak aspoň touto formou Vám děkuju. 

Vy, kteří jste mi teď nablízku, velmi dobře víte, za co všechno Vám děkuju. Dny jsou nabité od rána do hluboké noci, každý den je jiný, stejně jako se liší jednotlivé barevné ohnivé gejzíry při ohňostroji. To díky Vám. A já, jako v obluzení, jen prožívám ten báječný návrat. Mít přátele, kteří zůstávají po dlouhé roky je lepší, než nalézt poklad zakopaný na zahradě. Vím, že jsem zde získal i nové čtenáře a věřím, že i z nich se stanou přátelé. 

Je chvíle krátkého spočinutí, jsem v půli skvělé cesty celou zemí. Teď jsem krátce pohlédl za sebe a už se s velkým potěšením dívám i na dny příští. 

Zamyslím-li se, pak shledávám, že k psaní je třeba ovládnout řemeslo. Tím je znalost jazyka a láska k němu. K ovládnutí řemesla je třeba zkušenost a talent. Pak je třeba mít inspiraci. Někdo nalezne inspiraci v obyčejném všedním dni, pro jiného zůstává němá jakákoli událost, byť by byla jakkoli emocionální. Možná zde hraje roli, zda vidíme „potenciál“ inspirace chmurným pohledem bručouna, pak jde o úhor, z něhož sémě nevzejde nebo ji vnímáme pohledem vstřícným a pozitivním. 

Pak je zde ještě motivace. Ano, věřím, že právě motivace je tím motorem, který žene v jakémkoli oboru člověka dopředu. Můj dík patří Vám právě za tu motivaci.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Jitka Kejřová - 3.11.2019 05:28
Moc hezké a krásné vyznáni.
Odesláno z IP: 212.79.106.196