Kompletní služba

Zdeněk Hanka » Blog » Kompletní služba
30.11.2019, Zdeněk Hanka

“Maggie, Maggie, kde jsi, rychle! Já něco mám!”

Jim zářil jako slunce nad rovníkem a překotně se snažil vyložit, co tak zázračně změní jejich životy už nadobro. 

Z kuchyně pomalu vystoupila Maggie s utěrkou v ruce a už bylo zřejmé z výrazu její tváře, že se na překvapení těší. 

“Kde to máš, Jime? Já nic nevidím!” Usmívala se. Jim jen těžko skrýval to nadšení a překotně na ni chrlil nesrozumitelná souvětí.

“Mám to v autě, jenomže to je taky tak. V autě, ale ty jsi tady. Já bych to sem i vzal, ale to by zase rozštěkalo Bettynu. Takže to tady teď nemám. Teda mám, ale v autě, aby to ani Bettyna nevěděla a důležité je, abys to neviděla především ty.” Byl zmatený jako plch, právě vzbuzený ze zimního. spánku. 

“Dobře. Tak já pro to dojdu, Maggie, ale zavři oči.” 

Jim se ještě motal dokola a konečně pro ten poklad vykročil k vozu, aby vystupňoval jejich štěstí k trvalé extázi, která už nikdy nemůže vyhasnout v popel.  Položil plochou a zjevně těžkou krabici na zem a vyzval ženu, aby otevřela oči a spatřila ten výkvět techniky.

“To je ten vysavač? Ten, co všechno vykrouží a vysaje sám?” nadchla se Maggie, “tak to se povedlo!”

“Počkej, ty to snad máš taky? Já jsem to chystal na Vánoce, ale už jsem prostě nechtěl čekat!”

“Nemám, ale kdybys asi počkal dva dny, Jime, tak jsme opravdu měli ten jeden navíc.” 

“Tak to vyzkoušíme?”

“Počkej, Jime, to si nejdřív musíme přečíst.” 

Bettyna klidně pospávala na gauči, jen nedbale nazvedla jedno oční víčko, když robotický vysavač opatrně vytěžili z krabice a obřadně položili na podlahu a pak zájem zase ztratila. Snad pouze ta krabice by mohla být nějak zajímavá. Jim a Maggie naopak teprve ožívali. 

„Podívej, Maggie, tady píšou, že to má v sobě dokonce zabudovaný i Google, aby to samo poznalo, jestli jede pokojem zrovna směrem jihovýchodním nebo severním. Víš, ten systém Alexa. To si můžeme nastavit, rozvalit se v křeslech a říct – vezmi to ještě za klavírem a pak s tím už přestaň.” Smáli se a radovali z vymoženosti jednadvacátého století.

“Tak, tady to vypsali všechno. Asi to je doopravdy dobrá věc.” Přikyvovala žena, “je to, jak píšou, vynikající na psí chlupy.  A to budu doopravdy ráda. Zajede to všude, vejde se to i pod ty skříně…”

“…jenom, aby to odtud zase vyjelo,” zalekl se Jim. 

“… tak si koupíme jiný a ten ho odtud vyžene.” Nezaváhala ani na moment. 

“Tak to spustíme!” 

Přístroj byl uložený v plastikových obalech a ještě zasazen do polystyrénového lůžka, aby mu skutečně bylo před velkými úkoly hezky. Voněl novotou, stejně jako voní všechny nové předměty. Možná předem mohli proměřit, jak vysoko nad podlahou jsou různá nábytková úskalí, odborník by řekl světlou výšku. 

Netrpělivě se dodívali na televizní seriál a těšili se, jak na noc nastaví ten intelekt, ukrytý v útrobách stroje. Nejvíc ze všeho se radovali z možnosti pokynů vykřikovaných na dálku. Měli obavu ze schodů, vedoucích dolů do basementu. Stroj sám znal ale odpověď. Vývoj dosáhl meze, kterou už není možné snadno překročit. Když pochopil, že by se mohl skutálet dolů, sám něco zahuhlal, téměř rozhořčeně, a obrátil se v úspěšnější směr. Geniální. Povídal si sám pro sebe a Maggie využila jeho dovednosti zpívat si při práci. Kdyby tak uměl spustit nějakou dělnickou, pochodovou. Ostatně stál před noční směnou a to oslavu práce zasluhuje. Kdepak, pustil se vcelku nečekaně do smyčcového kvarteta.

Mohli jít konečně spát a těšit se na ráno. Z obývacího pokoje v přízemním podlaží zněla příjemná melodie a tak naslouchali za monotónního vlídného pracovního tempa nového  přístroje. Svůj laskavý brum ztlumil tehdy, když přejel z parket na koberec. 

„Líbí se mi ten zvuk,“ v polospánku ještě zašeptala Maggie, „protože vím, že někdo jiný dře a já nemusím.“

Ráno bylo jiné.

„Maggie, Maggie, spíš?“ zeptal se Jim s naléhavostí v hlase. 

„Nemůžu,“ podle tónu, jakým mu odpověděla pochopil, že ani ona nespí už nějakou chvíli, „jenom jsem doufala, že tam první dojdeš ty.“

„Přestal už na nás pracovat, Maggie, že?“ Nad společnou postelí bylo chvíli ticho.

„Myslím, že to bylo jeho jediné opravdu dobré rozhodnutí. Měl přestat dřív. Hodně dřív.“

„Maggie, já tam jdu.“ Na to neodpověděla. 

Jim se zvedl a pomalu sestupoval po schodech do přízemního podlaží. Zastavil se až na posledním schodu a něco si šeptal a rozhodně to nebylo nic slušného. 

Na gauči ležela spokojeně Bettyna, ještě podřimovala. Zjevně nesnesla ve svém teritoriu vetřelce a vyjádřila to po svém. 

„Maggie, já mám dobrou zprávu,“ zavolal nahoru do ložnice.

„To si moc nedokážu představit. Jsi si jistý, že to je dobrá zpráva?“

„No, nevidím žádné Bettyniny chlupy. A ona chrápe na gauči. Ten ale teď vypadá trochu jinak...“

Jim se neodvažoval do prostoru vstoupit a aspoň nejdřív ze všeho otevřít okno. Podlaha, koberec, gauč, všechna místa ukrytá za klavírem a pod nábytkem připomínala ornici. Nebyla to ale zemina. Ta by za daných okolností byla s radostí uvítána. Rozdíl tkvěl v tom, že šlo o drzý a jednoznačný vzkaz od Bettyny. 

Její lejno, spíše štědře dávkovaná lejna, byla rozptýlena naprosto všude. Samohybný vysavač je poctivě roznesl úplně všude než se zakuckal a spokojen se společným dílem v týmové práci s Bettynou přestal pracovat napůl zaťatý pod klavírem. 

Teď se na posledním schůdku objevila i Maggie a jen v hrůze civěla na to neštěstí. Právě z něj už nebylo kam šlápnout. První dějství dramatu si zamluvila Bettyna a to druhé už bylo plně v režii automatického vysavače. Bettyna si jich nevšímala, otisky tlapek zanechala v obou křeslech, než se podepsala na gauči. Tam se nezapomněla ještě třikrát otočit sama okolo sebe. 

„Maggie, jdi nahoru, já se do toho pustím. Nějak. Je to tak trochu moje vina. Měl jsem si to asi pořádně přečíst.“

„Ty ses tady přece navykadil. Taky v tom návodu určitě nezmiňovali, že to naši Bettynu může popudit. Jdeme do toho. Já přinesu kbelík. Jen nevím, kam mám šlápnout.“ 

 

Rozhodli se, že nejdřív v tom prostě musí šlapat a pak si koupí nové pantofle. Kbelík, voda saponát. Nikdo by nevěřil, jak psí lejno, částečně už přisychající k povrchům, zhoubně smrdí, pokud se s ním začne nějak operovat. Patrně ještě chtělo o sobě dát vědět. Gumové rukavice už nestačily, Jim s Maggie nečekali takovou smrdutou taškařici a nebyli na ni tudíž připraveni. Už pracovali jen tak holýma rukama, odevzdaně likvidujíce strašlivé dílo. Od kuchyně postupovali jak jen to šlo systematicky. I to brzy vzdali, beznaděj  se začala ujímat své vlády.

„Měli jsme to vytírat Bettynou. Je to potvora prohnaná.“ Poznamenal Jim. Zvíře je zatím netečně pozorovalo z gauče. Patrně už osnovala plán na druhou lekci.

„Zlatá slova, Maggie, Takže budeme muset vykoupat i ji, asi snad vyhodit i ten vysavač. Metač. Asi pak nechat čalounit ten gauč a obě křesla.“

„A ona ta svině malá mechanická večer ještě mluvila a zpívala nám,“ Maggie zdvihla stavidla, „řekla bych, že si nezaslouží nic jiného než vyhodit.“

„Bettyna. I tou mašinou. Ostatně, já bych jim to poslal, ať se s Bettynou taky pomazlí a potěší se taky. S mašinou i s Bettynou. Tak jako tak smrdí shodně a navíc spolu kamarádí.“ 

„Na ta slova odporná a nepřátelsky naladěná Bettyna jen zívla a přešla si do křesla. To jenom proto, aby předvedla své další možnosti. Ukázala tím, že tlapky jí ještě zcela neoschly.

 

Práce vyplnily celý jeden předvánoční víkend a výsledku dosáhli spíš nevalného. Puch se vsákl do stěn, vloudil se za obrazy na stěnách, do šatníků všude, všude, úplně všude.

„Tak, Maggie, je to už zpátky v krabici i s tím polystyrenem. Ten jediný neposrala. A hluboký prožitek tak získá i výrobce, až to pekelné rozmatlávado rozbalí. Myslím, že to je dobrá cesta. Teď si snad dáme sprchu a já se s tím hned zítra odvážím jít jim to poslat zpátky. Ale do práce ráno nemůžu jít, smrdím z každého póru.“

 

Ozvěna začasté přichází v následných porcích, podobně jako kanonáda nebo zemětřesní. 

 

„Jime, máme na poště balík,“ pronesla zlověstně Maggie, „snad nám to pošta nebo dokonce oni sami nevracejí.“

Kdepak, příběhy si píše život sám. O ten náraz v podobě následné seismické vlny se postaral výrobce, jak jen nejlépe mohl. 

 

„Vážený zákazníku, děkujeme Vám za Váš zájem o náš výrobek. Náš servisní partner přístroj odborně zbavil nečistot a nyní je opět plně funkční. V daném případě jsme se rozhodli účtovat pouze náklady spojené s čisticími pracemi kontraktora, neboť nespadá do záručních podmínek. Poštovné však nikoli. Výrobek Vám rádi vracíme k jeho dalšímu využívání.

Těší nás, že máte naše výrobky v oblibě a náš servis je Vám k službám.“

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?