Wellspring

To ale nevnímám jako to podstatné. Dobrá, tak jenom opravdu proto, abychom dodrželi štábní požadavek na pár ťuknutí. Založeno roku 2007, zdarma, jen v roce 2018 program vyhledalo 5673 lidí a ti se podělili o celkových 35182 hodin programů. V organizaci pracuje 191 dobrovolníků a ti věnovali práci pro Wellspring celkových 12596 hodin svého osobního času a k tomu navíc ještě 200 hodin pro různé mimo programové aktivity. To jsou bezesporu úctyhodná fakta a respekt zaslouží ti, kteří se takto spojili.

A kdo jsou tedy ti lidé, kteří se takto spojili a jsou motivováni pevnou vůlí být nablízku?

Motto organizace Wellspring je vlastně jednoduché:  Nikdo nemusí čelit rakovině sám. Prosté  a přitom taková slova dokážou otevřít doširoka bránu spojenectví, pochopení a pevného rozhodnutí. 

Je to malý domek, upravený a čistý jako vyloupnutý z pohádkové krajiny. Přiznám se nechtělo se mi tam. Zejména proto, že seznamování se s novými lidmi, když se člověk necítí dobře, vyslechnout příběhy jiných, které fakticky nijak nepomohou. Ale přesto jsem se za tichého bručení nechal přesvědčit. To je tak, když člověk má dcery, kterým na tátovi záleží a jdou s ním ruku v ruce i do nesnadných situací naplněny opravdovou láskou a neotřesitelným rozhodnutím zapnout všechny páky, neváhajíce nést ho třeba na rukou. 

Vstoupil jsem a hned mě upoutalo to příjemné teplo, mám na mysli lidské teplo. V tu ránu jsem věděl, že jsem na správné adrese a v těch očích, které mě sem provázely, jsem četl radost. Myslím, že se za těmi brejličkami i něco zatřpytilo. 

Lidé, kteří pro Wellspring pracují, jsou něčím jiní, než je běžná kulisa v mallech nebo na ulicích. Hned ke mě mně přistoupila vlídná paní, představila se a přímo se mnou začala mluvit tak, že jsem byl přesvědčen, že na mě už dávno čekala. V tom uvítání nebyla cukerínová faleš a nacvičený soucit. Věděl jsem okamžitě, že mi rozumí a cítí, kdy o věci chci mluvit a kdy ne.  Shodil jsem ten balvan, snad abych ji nenutil k otázkám. 

„Podívejte, tady jsou naše programy, sessions, které nabízíme všem příchozím pacientům. Nejste na to sám. Máte své blízké, máte přátele a máte nás. Nic se tady neplatí, je to náš domov a my vidíme odezvu i výsledcích. Jen si z naší nabídky vyberte, co by vám tak nejlépe sedlo a pak to můžeme i modifikovat.“

Tedy to je nabídka! S chutí a už v docela jiné náladě jsem se začetl do programového scénáře. Bylo mi to milé, že se neptala na to či ono. Prostě nabídla a bylo na mně, zda ze svých zážitků či diagnózy něco utrousím. To se projevilo jako nejlepší uvítací forma. 

Byl pátek a v tu doby tam ve velmi příjemné místnosti právě hrály kytary. Postoupil jsem blíž a hned jsem byl uveden. Sedl jsem si trochu stranou, kytaru jsem s sebou neměl, ale dostal  jsem do rukou veliký buben Djembe a to bylo něco. A ty oči, které mě sem přivedly se prozářily uspokojením. Zapsal jsem se a hned příští pátek už jsem se sám hrnul do Wellspring, tentokrát s kytarou. To nebylo snadné s chodítkem, ale už ten magnet pracoval. Tu organizací neřídí osedlaný úřední šiml z nějaké povinnosti, řídí ji člověčí tlukoucí srdce.

V jednom prostoru skupina lidé mladších i starších než jsem já soustředěně malovala, jinde za dveřmi bylo absolutní ticho, tam probíhalo individuální Reiki. Keramika zase jinde, meditace, ale také finanční poradenství, které náhle potřebuje ten, na koho padne vlivem onemocnění ztráta příjmu. Je hodně toho, co onkologický pacient nenadále musí řešit. Nakonec i ten spirituální hlas. Wellspring má ten čarovný proutek.

Jistěže nikdo nemá patent na Makropulos. Ale je možné přejít za tu hranici dramaticky a roztočit tornádo sebelítosti, takové, které může bolestně zasáhnout blízké nebo zvolit cestu přijetí. 

Tak já jsem se upsal na ta páteční „táboráková“ sezení s kytarou a na Reiki. Tedy, moc toho nenahraju a je to škoda. Mám doma všechno, co mám k hudební produkci mít. Jistě by příznivě přítomné omráčilo to moje špičkové pětistrunné bendžo Gretsch, ale páteř je páteř a můj komický záklon při hře spíše slouží spidermanovi než pikujícímu bendžistovi. 

Těším se na další sezení už jen proto, že jsme všichni na jedné lodi. A právě hudba umí to, co žádná jiné větev z kornoutu Umění nedokáže. Všichni totiž musí mít týž rytmus a tutéž melodii. Spojuje to lidí víc, než cokoli jiného. Navíc hudba prokazatelně svým emocionálním dotekem spouští působky, enzymy a hormony, které blahodárně působí na celý organismus. 

O organizaci Wellspring mohu, chci a musím napsat právě takový fejeton. Jsou úžasní do poslední molekuly vzduchu uvnitř. 

Vlastně ještě jinak. Jsme úžasní do poslední molekuly vzduchu uvnitř. A teď nemyslím ten malebný domek, nýbrž nás, kteří jsem práh Wellspring překročili.