Talent v pytli neudržíš

Zdeněk Hanka » Blog » Talent v pytli neudržíš
9.1.2020, Zdeněk Hanka

Jistě, ano. Vy, ostatně stejně jako já, jste se už potěšili tím nepřemožitelným gejzírem talentu.

Ale, řekněte sami. Což se nevracíme znovu a znovu k obrovským dílům, jakými jsou Guernica? Což nezakláníme hlavu a nepozvedáme zrak vzhůru ke stropu Sixtinské kaple? Nestojíme snad v tiché úctě před sochou Mojžíše z kararského mramoru ve Vatikánu, takto  dílem Michelangelovým? Byl to právě on, který pohlédnuv na dokonalost vlastního díla, v tvůrčí bolesti sekl sochu do kolena s výkřikem: "Proč se mnou nemluvíš?" 

Vždy na nás tato díla dýchnou a budou hledět tichou magií štětců či dláta, která nám zastavuje dech v prsou. 

Jsme v letních měsících roku dvou tisícího dvanáctého a stojíme tváří v tvář dějinnému obratu na umělecké scéně. Že šlo o letopočet zlomový, určující nové vidění uměleckých děl, o tom zcela jistě není pochyb. Zde však, promiňte, bych měl dobře uvážit termín tvář. 

Tedy jinak. Tvůrčí pnutí je neovladatelná šelma, která se prosadit prostě musí. Tady nebylo možné váhat. 

Cecília Jiménez, žena ve věku důstojných osmdesáti let, je bezesporu jednou z těch výrazných postav na trvale osvětleném piedestalu umění. Tato žena vstoupila do božího stánku Santuario de la Misericordia v Borja, jsouc hnána touhou napravit to, co bezcitný čas téměř zmařil. Vidím tu její vnitřní uměleckou trýzeň. Kdykoli míjela tvář Kristovu, pohasla jiskra v jejím pohledu. Cítila, jak chladný čas fresku ohlodává a spaluje. Slyšela prosebný hlas Syna Božího, jenž právě ji, Cecílii Jiménez, žádal pomoc. Tehdy začala s poněkud nečitelným úsměvem shromažďovat barvy a štětce. Vracela se k té fresce teď už jinak. Pokaždé mrkla na tu tvář pustošenou němým chodem dní a nocí a koutkem oka v odpověď zahlédla sympatizující záblesk úsměvu a drobné mrknutí.  Nešlo přitom o nic menšího než fresku, zobrazující Ježíše Krista. Dokonce zaslechla jeho hlas: "לצבוע אותי מחדש", žádající ji o dotek štětcem. 

Ten den musel přijít. Tehdy konečně, rozhodně a v uměleckém vytržení zaťala štětku do překvapených a bezmocně vyděšených úst Kristových. Prosebné slovo v Jeho ústech se mžikem proměnilo v udušené zakokrhání. Pak už se Syn Boží divit vůbec nestačil. Jeho ušlechtilé rysy podlehly šklebu, kterým nyní zastrašoval nevěřící. Charakteristické prameny vlasů s trnovou korunou nahradila beranice z plcha lesního, k nebesům vzhlížející zrak vytěsnil lstivý pohled lesního skřeta a místo pevného, rovného nosu si v novém pojetí nese chobot mladého mravenečníka. 

Cecília poodstoupila na metr daleko od svého restauračního úkolu, natáhla paži, přimhouřila jedno oko, což vytřeštěný zrak raněné mihule ve tváři Kristově memohl opakovat, jsouc téměř spokojena. Cecília nemilosrdnou štětkou ťala a pak s chutí liskla poslední laskavé rysy Kristovy.

Kdo pohlédne dnes na výsledek tvořivého úsilí stařenky, musí vidět tu invenci a nezměrný talent, který vedl její ruku.

„Viděli mne. Všichni, kdož přicházeli do kostela, mne viděli. Já jsem naopak nepžehlédla to oněmění a nelíčený úžas v jejich nehybných tvářích. V mém počínání mi nebránil nikdo.“

Místním úřadům však vyvstal problém jiný, zcela nečekaný. Nové zpracování fresky přitahuje veřejnost a turisty daleko více, než dílo původní. Historici zvažují, nelze-li obnovit fresku do původní podoby, jakou uměleckou a historickou hodnotu freska z devatenáctého století skutečně měla a tedy k jakému posunu v hodnotě došlo. 

Inu, soud ponecháme na vás.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Jitka Kejřová - 9.1.2020 19:05
Skvĕlé
Odesláno z IP: 2a00:ca8:a1f:b0e4:4830:fd1e:dc41:53c6