Blog

V poštovní schránce se objevila znervozňující obálka.

Do historie vstupují čas od času tragické události, které pak v učebnicích končí otazníkem. 

Znám saloon, kde si můžeš prolejt hrdlem čistej líh, kde koupíš kulku do čela, ještě jsi ve dveřích...

Ano. Má s ní toho tolik společného. 

‚někde jsem se o Vás dočetla‘,tak ten email začíná.  Vlastně ne. Začíná slovy ‚Vážený pane Hanko‘a pak pokračuje dotazem, mířeným přímo na komoru. Kde ‚tedy‘ může vidět ‚jakýkoli‘  film, ...

Jen natáhnout ruku a už držíme školní rok. A pak ještě něco. Jednou, dvakrát luskneme prsty a je z nás pamětník. Když oba dva  atletické prvky propojíme, máme pohled do školních lavic šedesátých let.  ...

Komu o tom taky psát? Klepat na dveře? Kdo otevře? 

Je tomu rok, co jsme zaznamenali zprávu o úmrtí Pavla Kantorka. To bylo smutné, velice smutné sdělení. Byl v tom možná pocit nějaké spolupatřičnosti, třeba i proto, že Pavel Kantorek žil a zemřel v Kanadě. ...

Pro nedobytnost vlastní pevnosti můžete udělat leccos. Vsadit mříže do oken, dvojité dveře vybavit bezpečnostním zámkem, instalovat kamerový systém, který ostrým pohledem sleduje prostor ve směru všech světových ...

V nevázané a uvolněné konverzaci přišla řeč na porovnání obou břehů Atlantiku, jde-li o vyhledávané osobnostní kvality mezi oběma pohlavími. Diskuse prokázala nadčasovost a věčnou aktuálnost tématu. Je ...

Rozlišení skončí pravděpodobně na úrovni atomu. 

Inspiraci jsem nalezl v netradiční výstavní síni v Praze. Přesněji, na zmíněné síni vlastně nic netradičního nebylo, mám na mysli exponáty.  

Představuju si, že tak nějak se rodily první velké objevy a vynálezy.

Nevím, zda šlo o nějaký žert, doširoka rozeslanou reklamu nebo jde o nečekaný odskok daleko stranou.

U minigolfu je to jiné, než v případě dalekonosných oblouků nad dokonalým pažitem na dlouhém letu míčku až na green. Jiné v každém ohledu. Nejde ani o důkladný švih, ani o jízdu na speciálním autíčku ...

Už jsem se chytil a vím, jaký je trend. Chci-li jít s dobou, musím v sobě mít něco z trhana a trochu z pobudy, štrejchnutého hledaným tulákem. 

Neměli, a přesto jsem měl pocit, že je tady místní lidé ve vlasech mají, i když jsem je neviděl. To byl ten vstupní dojem, který se pak už jen posiloval víc a víc. 

Pátek, všední pracovní den. V ulicích města se pohybují spěchající chodci, mezi domy parkují, anebo stání opouštějí zásobovací vozy, na hlavních tazích uhánějí automobily ve třech pruzích jedním směrem ...

Vlídným a laskavým strojem času jsme se přenesli do let minulých, do onoho období, nad kterým dnes jen kroutíme hlavou.

Vlastně jsem chtěl začít psát na jiné téma, ale bezprostřední dění okolo ze mě činí reportéra.

Ten rozhovor musel probíhat nějak takto:  „Výška dvacet metrů, klesáme, pode mnou dva osobáky a jeden truck. Přepínám.“ „Ano, slyším, tady Anděl strážný osobně, můžete přistát.“

Osadu Kolyqut na mapě nenajdete. Leží tam, kde se hranice Yukonu a Severozápadních teritorií dotýká Beaufortova moře. Podmínky k životu jsou tam nehostinné a těch několik rodin, které tam svádějí každodenní ...

Jihomoravský kořínek se ujme a prosadí, třebaže semínko je zaseto několik tisíc kilometrů daleko od rodné prsti. Písně, slunce a víno nechávají za sebou trvalou stopu.

Netroufám si položit na misky vah oba způsoby. Takový odborník nejsem, snad pozorovatel a bdělý žák. Jistou zkušenost jsem totiž získal, protože i tudy mé cesty před lety vedly.

Oba dva jsme kluci praštění a tak jsme kamarádi na téže frekvenci. On je navíc profesionální sommelier, což není zanedbatelná podrobnost. V tom případě je na místě zmínit, jak jsme toho dobrého mladého ...

Neřekl bych, že jde o náhodu. Obal a přibližně shodné složení vedou k přesvědčení, že Hašlerky mají nápadníka. Letmý pohled může oklamat.

První náznak byl jemný, jako stopa v prachu, přehlédnutelný jako šedivá mlha na vzdáleném obzoru a nenápadný jako zvolna unikající plyn.

Z celkového počtu 17 622 přihlášek z celého světa jsem byl spolu s dalšími dvaceti čtyřmi uchazeči vybrán pro vůbec první meziplanetární expedici.

Užíváme předměty denní spotřeby a můžeme si k nim vytvořit citový vztah, někdy hlubší, jindy jen mělký. Pak jsou poklady, které chováme v úctě, nežertujeme o nich a chráníme je, jako součást nás samých.  ...

Jaro vběhlo do ulic a první, dosud cudné paprsky si vzaly na starost závěje sněhu. Mění je na šedivou kaši, ale to je neklamná známka, že silnice a chodníky oschnou už v příštích hodinách. Zvědavá tráva ...

Minuty se valí dopředu, až se zdá, že některé z nich přeskakujeme. Právě tak dny a roky míjejí a proměňují se v minulost dříve, než jsme stačili vychutnat jejich současnost. Mění se krajina, lidé, města. ...

„Dnes slavím. Mám výročí.“ Těmi slovy mě v evropské restauraci Edelweiss uvítala a hned navázala vysvětlením. „Je to právě čtyřicet osm let, co jsem v Kanadě.“

Nerad, doopravdy nerad se pouštím do látky vztahující se k veřejnému životu. Jenomže na stůl a do diskuse se dostanou témata tehdy, když jsou nějakým způsobem nemocná. Proto to téma otvírám.

Když se z „občana“ stane „krajan“, největší zásah zaznamená uvnitř.

Přiznám se, že k napsání následujícího povídání mě přimělo a inspirovalo spontánní zažehnutí topného systému po dlouhých hodinách jeho ledového klidu po vyhasnutí. Zabloudím proto teď do lesa tematicky ...

První probuzení do Nového roku nese v sobě vždycky něco mystického a současně astrálně zákonitého. Tajemná hra s neomylným a chladným kyvadlem času poskytuje prostor k nahlédnutí mimo náš svět, ...

Předsevzetí, která se daří plnit

Ten let vůbec nebyl tak dlouhý, uvážíme-li, jak bohatý program nabízel. Teprve pak lze vychutnat štědrost těch chvil. Už jsem si užil nouzového přistání, zažil jsem vratká přistání v zamrzlé pustině. Přesto ...

Původní obyvatelé kanadského severu žijí dnes jinak, než v době, kdy jejich životní cyklus určovaly přírodní podmínky. Civilizace zasáhla do jejich životů mnohdy necitelně, jindy v důstojné pokoře ...

Krocane, nemám pro tebe dobrou zprávu. Myslel sis, když jsi tomu unikl v Den díkůvzdání, že už máš vyhráno. 

Den volna, to znamená nezastavit se od rána.

Dobrá, tehdy bylo léto. Poučit jsem se ale mohl. 

Začal jsem právě těmito slovy. Možná jsem ho trochu očekával, vždyť je toho tolik, co jsme si chtěli říct. 

To se rozumí, že sjeli po zlaté šňůře, jak se už na tu raně prosincovou návštěvu sluší a patří. Zamířili přesně, přistáli v České škole v Calgary.

Nekomplikujeme si život?

Klíčem obecně lze otevřít vrátka, bránu nebo dveře. Někdy se přihodí, že za docela nenápadnými malými dvířky se objeví velkolepá síň. Takovou pomyslnou síní může být i myšlenka, proměněná ve skutečnost.

Mnohé o něm víme. Je toho přesto pořád dost, co obecně známo není. John Fitzgerald Kennedy byl výjimečný muž v mnoha ohledech a jeho život je protkán osudy a událostmi, o nichž se hodně psalo a dosud píše. ...

Inspirací se mi stala socha.

Drahá čtenářko a milý čtenáři, vzhledem našemu vzájemnému pozitivnímu  vztahu, založenému slovesně, dovolím si Vás zavést přímo do své autorské literární dílničky, pokud mé vlídné pozvání přijmete. Zamířili ...