Blog

Drahá čtenářko a milý čtenáři, vzhledem našemu vzájemnému pozitivnímu  vztahu, založenému slovesně, dovolím si Vás zavést přímo do své autorské literární dílničky, pokud mé vlídné pozvání přijmete. Zamířili ...

Placatá čepice, rubáška do pasu a smělý pohled namísto kompasu. 

Představte si, že otevřete dveře, za nimiž neočekáváte nic mimořádného. Abych byl přesnější, chcete vstoupit do ozářeného sálu, pobavit se na lehkou notu, třebaže na velmi vysoké úrovni. Náhle strnete, protože ...

S blížícím se soumrakem vykazoval Patrik čím dál větší neklid. Všechno měl hotovo, ale věděl, že ostatní se taky připravují. Spolužáci se předbíhali ve vychloubání, kdo jakou bude mít masku. Patrik jen ...

Vítr mi donesl ozvěnu. Prý ještě znovu mám vstoupit to restaurace. Tedy, prosím, dobrá, sahám na madlo dveří Country Garden Café.

Pravděpodobně jsem vyvolal dojem, že se mi některé stránky kalendáře slepily dohromady a tím pádem jsem pár týdnů přeskočil. To ne, stále platí, že je tady s námi a okolo nás říjen se vším, co k němu ...

Dopřávám si to právo vylovit z paměti tu a tam nějaký pozlacený okamžik. To však jen proto, abych ten pohled obrátil dopředu. Právě teď odrážím zrcátkem daleko do budoucnosti sluneční paprsek, který nás ...

Je to taková fyzikálně astronomická událost s premiérou dávno odehranou. Přesto každoročně vítanou. Nemám na mysli teď sympatický film z poloviny devadesátých let s tehdy sedmnáctiletou Tatianou ...

Důvodem, proč jsme tam vůbec šli, byla zvědavost. Chuť objevit něco nového. Nebudu teď příliš adresný, v každém případě jsem tu nabídku deklaroval jako pozvánku do kavárny.

Ten pozdrav je startovní kóta. Věřím jim totiž a vím, že už za několik týdnů to bude znít správně a za pár měsíců docela ležérně a přirozeně.

Volný poetický komentář k přiloženému snímku, pořízenému v Den Díkůvzdání.

Na první pohled by se zdálo, že muži a ženy žijí přibližně shodné životy. Vyskytují se mezi námi militantní feministky, domnívající se dokonce, že by to tak mělo být. Ó, běda.

Přestože se nemůžu řadit mezi pravidelné skalní fanoušky hokeje, ani oborníky, kteří přesně vědí, kdo asistoval při té které brance a kdo tehdy nastřelil tyč, jsou chvíle, kdy hokejovou krev cítím.

Aby zde nedošlo k mýlce. Jak jsme určitě všichni zaznamenali, na pultech a v policích řady knihkupectví nemůžeme přehlédnout kuchařky. 

Nejspíš bylo v pondělí toho 28. září 935 zataženo. V každém případě politická situace slunečná nebyla. 

Mohl bych a snad bych měl napsat o Janu Třískovi víc. 

Určitě se ohlédnete, když uslyšíte ten temný zvuk motoru. Budí úctu. Ještě chvíli budete pohledem provázet to umělecké dílo, protože si to zaslouží.

Stoupáte-li do mírného kopce za podhorské rekreační městečko Banff v samém srdci stejnojmenného národního parku, zůstanete ohromeni stát v úžasu při pohledu na velkolepou stavbu. Hledíte na hotel Fairmont Banff ...

Oblast nynější kanadské provincie Alberta bývala rejdištěm druhohorních veleještěrů. Dnes je tedy celé území obecně považováno za mimořádně štědré naleziště fosilních pozůstatků dinosaurů. 

Svět, jak se zdá, se potýká s katastrofami, na které není připraven. Živelné pohromy jakými jsou požáry, zemětřesení, záplavy, tsunami nebo hurikány obnaží možnosti civilizace a nelítostně ji vystaví těžké zkoušce. ...

Internet umožňuje podat si ruku s někým, s kým se třeba nikdy neuvidíte a seznámit se s místy, která vám zůstanou odepřena pro jejich vzdálenost. 

Cochrane je malé půvabné městečko západně od Calgary. Nebude to trvat dlouho a Cochrane bude pohlceno růstem kalgarské aglomerace a stane se součástí města. Zatím tomu tak není – a to je dobře.

Kdepak. Začnu z jiného konce. Zastavuji se tu a tam u různých výročí.  Tehdy z hlubiny času vylovím událost, která stojí za připomenutí, třebaže listy v kalendáři už dávno zežloutly.

Zpravodajský portál iDnes uveřejnil rozsáhý článek o Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí.

Prázdniny zvolnily krok a jejich poslední zvonění je na dohled. Je to čas ohlédnutí se po zážitcích a prošlých cestách. Ten byl tam a ta zas onde a pak fotografie jsou tím sympatickým a třeba i trochu nostalgickým ...

Už otálím dost dlouho. Okolnosti mě ale teď, se značným zpožděním, přiměly k tomu, abych se podělil o svou zkušenost. To jen proto, abyste neměli pocit, že jste v tom sami.

To se ví, že takovou událost jsem si nemohl nechat ujít. A zcela jistě jsem nebyl sám. Teď už je po všem a všechno dobře dopadlo. Jak to tedy bylo?

Chci vzpomenout neblahého výročí jinak, než přímou vzpomínkou. 

Zelený koberec, připomínající trávník, dřevěné ostění, jedna stěna opuková porostlá vegetací, zelený strop, záclony valance, intarzovaný a řezbami bohatě zdobený nábytek a tajemné přítmí. 

Poznáte je na první pohled. Pohybují se ve skupinách a v jejich přítomnosti máte pocit, že se zde právě natáčí historický film. 

Vystoupila na jeviště stejně jako všichni ostatní soutěžící. Někteří z nich vyvolají úsměv, protože jejich víra ve vlastní talent je obrovitou bublinou, v níž se jejich skutečný talent ztrácí. 

V saku dřepnu do ruksaku z nuly na sto vteřin pět. Jako z praku v hnědém draku letím vpřed a nikdy zpět.

Velmi zřídka na naši zahradu přiletí vzácný host. Ale cestu zná. Jde o unikátní okamžiky, které vyžadují mimořádnou mrštnost a hbitost, mají-li být zvěčněny.

Šlo o událost, kterou nelze vyjmout z proudu času. Předcházelo jí totiž období, které bylo nezaměnitelné svými rysy a odrazem v celém světě. 

Přiznám se rovnou, že jsem nevěděl, co mám očekávat. Nikdy jsem se na svém pochodu po životních pěšinách nesetkal s něčím takovým a teď vím, že to asi byla škoda. 

Herectví je stará klasická profese. Rozumíme tomu, že divák chce prožívat příběh postavy, kterou pro něj ztvární právě herec. 

Cestou tam si na něj pokaždé vzpomenu. Příběh o něm napsal Harry M. Batten a četl jsem o něm v době, kdy mě klukovská fantazie mohla zavést na ta nejodlehlejší místa.

Jsou okamžiky, které zůstanou živé a vybaví se v plné barvitosti kdykoli chcete. Tehdy byly prázdniny a my jsme třetí červencový týden trávili v Krkonoších. 

Den začíná speciální snídaní a pak už se zvedne prach za pádícímí koňmi a krytými vozy na závodní dráze.

Co jím, když země vymetám a proč jsem tady a ne tam, kde je mě třeba

Tak ty Vaše narozeniny letos zase vyšly na červenec? A dokonce je to tak, myslím, každý rok. Jenomže já asi vím proč. 

„Od Nového roku budou v souvislosti se zplodinami platit jiné normy. Přísnější.“ Tak nějak začal svou řeč ten chlapík a šoupnul si tužku za ucho.

Zpráva je to krátká, protože to úplně stačí

Měl jsem v úmyslu psát výlučně o mimořádném hudebním seskupení The Traveling Wilburys. Ta myšlenka však spustila celý vějíř asociací. Na Wilburys se jistě dostane taky.

Při příležitosti 150. narozenin Kanady nalezli společný stůl k rohovoru Zdeněk Šťastný a Zdeněk Hanka. Přečtěme si nesestříhaný záznam z jejich povídání.

Dnes totiž přichází na svět třista padesát tři tisíc dětí. Hned v první sekundě se narodili čtyří novorozenci. 

Jde o spirituální slavnost. Slavnost nabitou silou generací a duchem sounáležitosti a jednoty. Přihlížet, znamená být vtažen a porozumět.