Blog

Prázdniny zvolnily krok a jejich poslední zvonění je na dohled. Je to čas ohlédnutí se po zážitcích a prošlých cestách. Ten byl tam a ta zas onde a pak fotografie jsou tím sympatickým a třeba i trochu nostalgickým ...

Už otálím dost dlouho. Okolnosti mě ale teď, se značným zpožděním, přiměly k tomu, abych se podělil o svou zkušenost. To jen proto, abyste neměli pocit, že jste v tom sami.

To se ví, že takovou událost jsem si nemohl nechat ujít. A zcela jistě jsem nebyl sám. Teď už je po všem a všechno dobře dopadlo. Jak to tedy bylo?

Chci vzpomenout neblahého výročí jinak, než přímou vzpomínkou. 

Zelený koberec, připomínající trávník, dřevěné ostění, jedna stěna opuková porostlá vegetací, zelený strop, záclony valance, intarzovaný a řezbami bohatě zdobený nábytek a tajemné přítmí. 

Poznáte je na první pohled. Pohybují se ve skupinách a v jejich přítomnosti máte pocit, že se zde právě natáčí historický film. 

Vystoupila na jeviště stejně jako všichni ostatní soutěžící. Někteří z nich vyvolají úsměv, protože jejich víra ve vlastní talent je obrovitou bublinou, v níž se jejich skutečný talent ztrácí. 

V saku dřepnu do ruksaku z nuly na sto vteřin pět. Jako z praku v hnědém draku letím vpřed a nikdy zpět.

Velmi zřídka na naši zahradu přiletí vzácný host. Ale cestu zná. Jde o unikátní okamžiky, které vyžadují mimořádnou mrštnost a hbitost, mají-li být zvěčněny.

Šlo o událost, kterou nelze vyjmout z proudu času. Předcházelo jí totiž období, které bylo nezaměnitelné svými rysy a odrazem v celém světě. 

Přiznám se rovnou, že jsem nevěděl, co mám očekávat. Nikdy jsem se na svém pochodu po životních pěšinách nesetkal s něčím takovým a teď vím, že to asi byla škoda. 

Herectví je stará klasická profese. Rozumíme tomu, že divák chce prožívat příběh postavy, kterou pro něj ztvární právě herec. 

Cestou tam si na něj pokaždé vzpomenu. Příběh o něm napsal Harry M. Batten a četl jsem o něm v době, kdy mě klukovská fantazie mohla zavést na ta nejodlehlejší místa.

Jsou okamžiky, které zůstanou živé a vybaví se v plné barvitosti kdykoli chcete. Tehdy byly prázdniny a my jsme třetí červencový týden trávili v Krkonoších. 

Den začíná speciální snídaní a pak už se zvedne prach za pádícímí koňmi a krytými vozy na závodní dráze.

Tak ty Vaše narozeniny letos zase vyšly na červenec? A dokonce je to tak, myslím, každý rok. Jenomže já asi vím proč. 

„Od Nového roku budou v souvislosti se zplodinami platit jiné normy. Přísnější.“ Tak nějak začal svou řeč ten chlapík a šoupnul si tužku za ucho.

Měl jsem v úmyslu psát výlučně o mimořádném hudebním seskupení The Traveling Wilburys. Ta myšlenka však spustila celý vějíř asociací. Na Wilburys se jistě dostane taky.

Při příležitosti 150. narozenin Kanady nalezli společný stůl k rohovoru Zdeněk Šťastný a Zdeněk Hanka. Přečtěme si nesestříhaný záznam z jejich povídání.

Dnes totiž přichází na svět třista padesát tři tisíc dětí. Hned v první sekundě se narodili čtyří novorozenci. 

Jde o spirituální slavnost. Slavnost nabitou silou generací a duchem sounáležitosti a jednoty. Přihlížet, znamená být vtažen a porozumět.

Pokud se chce Kanaďan podívat do Česka, vezme do rukou dalekohled, kterým vidí přes Atlantik. Tím pomyslným dalekohledem mu může být vyprávění souseda, novinové články, fotografie, celkový osobní dojem a nebo ...

Ve vozovém parku domácnosti se na souvrati sezóny vyskytne potřeba vyměnit pneumatiky. Slunce prohřeje kraj a zimní dezén už není třeba. Měsíce minou, pak zase listí opadá a nastane čas návratu k hlubokému ...

O tom, jakým způsobem vnímáme hudbu, jaké biochemické procesy v mozku spouští a proč se hudba stává téměř součástí genetické výbavy lidstva, bylo napsáno mnoho odborných publikací. K významným závěrům ...

Poštovní zásilky se někdy rozběhnou na svých nožičkách po světě svou cestou, jako by vůbec nechtěly dorazit ke svému adresátovi. Ale my dobře víme, jak to je a co se doopravdy děje na poštovním úřadě, když padne ...

Věděli jsme o tom albu. Věděli jsme, že je naprosto výjimečné, ale také nám bylo jasné, že jeho získání je za hranicí možného. Jenomže tam, kde je vůle, tam je i cesta. Přivezli jsme si ten šperk tehdy z Budapešti. ...

Má názor jednotlivce význam? To se ptávám sám sebe, když chci vyjádřit nějaký osobní postoj. Nabízející se negativní odpověď po krátkém zamyšlení zamítnu. Názor jednotlivce totiž přispívá do společné díže, která ...

Od hor zaválo jaro. A ten, kdo zachytil jeho dech, nasákl s ním i iluzi, že mu narostla křídla a svede to, na co jiní jen bezradně hledí. Také já, posílen tímto furiantským elixírem, usmál jsem se ledabyle jedním ...

Kráčeli proti sobě schlíple a zmoženě, hlavy odevzdaně skloněné a neznali se. Když se k sobě přiblížili, aniž si cokoli museli říkat, oba dva zvedli ruce a plácli si dlaněmi. Věděli.  

14. května 2017 - Den matek

Ve středu města Calgary stojí socha. Přesněji sousoší. Zdaleka to není jediná socha v Calgary a mohu říct, že sochy zde jsou neobvyklé, provokativní i půvabné. Svůj umělecký rukopis zde zanechává i velmi uznávaný ...

Dobře si pamatuji, jak cukrářské rakvičky vypadaly. Sebevědomě a provokativně jedna jako druhá, světlounké, seřazené za skleněným pultem cukrárny. Šlehačka  zdobně nakadeřená, jen jemně vzít a s lehkým ...

jsem medvědice a znají mě děti po celém světě, jako znají třeba Malého prince nebo Myšáka Mickeyho. Jenomže se mnou to bylo jinak. A zatímco v případě lvice Elsy nikdo nepochybuje o tom, že jejím srdcem ...

Jednoho dne, při pohledu zpět, ty roky zápasů náhle zazáří jako ty nejkrásnější. Sigmund Freud

Láska je touha po ztracené půli nás samých. Milan Kundera

Myšlenku Dne v džínách uvedla do života v roce 1999 Patricia Giggans a ten vůbec první se toho roku zrodil v Los Angeles. Zdálo by se na první pohled, že jde o nějakou připomínku Divokého západu. ...

Kdy jsem vykřikl v hrůze, vytřeštil oči a vyhodil ruce nad hlavu? Když jsem si přečetl o těch pomerančích. Pak už jsem si jenom sám pro sebe brumlal tak, jak to čítáme o pomatencích, které stihl strašlivý ...

„Tak jistěže se trochu bojím.“ Možná to říkat neměl. Jenomže když se podíval vzhůru podél toho ocelového pláště směrem k obloze, vylétlo mu to z úst nějak samo. „Prosím vás, to si nechejte pro sebe,“ ...

Jsou vyškrabávané, děrované, voskované, batikované, zdobené slámou, malované, drátkované, zlacené i stříbřené. Motivy odrážejí náladu v kraji, kde vznikají. Mají různé podoby - jedno však mají společné...

Zamyslel jsem se nad tím, jak veliká by musela být slepice, která by se takového vejce dopustila. Výsledek mého hrubého odhadu mě vylekal. Ta slepice by musela na délku měřit okolo šedesáti metrů. Její kvokání ...

Smolíček Pacholíček se vždycky dovolal svého Jelena, ať se pásl, kde se pásl. Jelen pak na Smolíčkovo volání uháněl lesem přes pařezy, rokliny, vývraty přímo a naplno, dokud na místě nezasáhl v jeho prospěch ...

Mohlo by se zdát, že velmi oblíbený mezinárodní obchodní řetězec je chladným netečným podnikem, který nevnímá, kdo přijde mezi jeho zdi.

K dovršení dalšího roku v kraji javorového listu nabídl se mi bajka-sen. 

Servírujeme spršku hankovské poezie právě teď a právě tady, protože jaro je v srdeční předsíni.

Spravedlnost je někdy třeba vzít do vlastních rukou hbitě a nesmlouvavě. Padouch musí dostat za vyučenou rázně a důrazně. Nejlépe v okamžiku páchaného zločinu.

Ty výsledky byly potvrzeny opakovaně a mohl bych je doložit citacemi. Na tomto místě se ale nechci uchýlit k vědecko-výzkumnému referátu. Skutečností přesto zůstává, že už od samého narození si děvčátko s nízkou ...

Přesná data nenabídnu, ale co na tom. Stalo se. Podrobná zpráva v podobě protokolu má své číslo a byla sepsána tak, jak vyžadují předpisy. Mám za to, že podstatný pro plasticitu příběhu je pohled do očí ...

Trochu si lámu hlavu nad přátelským výkřikem ze strany některého z čtenářů nebo čtenářek. Ten výkřik se vynořil mezi ohlasy čtenářů a je mi milý. Nepátrám, ta záhada mi nevadí. Tak tedy tu veselou příhodu ...