Co čtenáři nevěděli

Čtenářka paní Blanka Strýčková si našla čas a poslala mi několik otázek. Vážím si možnosti zamyslet se nad odpověďmi, upřímně děkuji a rád touto cestou odepisuji. 

Pane Zdeňku, zajímalo by mě, jestli při psaní máte již předem promyšlený konec nebo ho necháte vyplynout?

To jste přesně zasáhla samotné srdce mého psaní. Než odpovím, zmíním se o člověku, který také píše knížky. Řekl mi, že začne psát a vlastně neví, kudy se příběh bude ubírat a už vůbec netuší konec. Možná takový přístup možný je, pak ale vyžaduje mimořádný vypravěčský talent. Na druhou stranu, právě takový je život sám. Neznáme cestu a mapu tušíme snad jen v obrysech. Přiznám se však, že takto bych psát nedokázal. Vím, že existují různé přístupy. Jsou autoři, kteří sami sebe nutí denně napsat text o určité délce. Ani taková není moje cesta ke knížce. Vím velmi přesně, jak příběh bude končit. Dokonce snad i znám jeho poslední větu. Znám dílčí zápletky, zhruba milníky a také postavy, které do příběhu vstoupí. Své psaní bych přirovnal k vodáckému dobrodružství. Když jsme s bratrem “jeli vodu”, podívali jsme se předem na mapu a o řece si přečetli ve vodáckém bedekru. Viděli jsme pak, kde je jaká šlajsna, rozplánovali jsme si etapy, řekněme kapitoly, a věděli, kam doplujeme. Vlastní plavba se pak řídila břehy, ale podrobnosti naplánovat nelze. Spustí se déšť, přijdou komáři, uplave pádlo. Znamená to, že konkrétní dialogy neznám a ani znát nemohu. Postavy samy vedou své rozhovory a tak se i stane, že mě samotného překvapí tím, co mi vklouzne pod pomyslný brk. Rozhodně však směřují po vodním toku tam, kam bylo určeno na samém začátku.


Vidíte ve svém okolí, lidech a jejich životech často příběh, který byste chtěl zpracovat?

Ano, lidé žijí velmi pozoruhodné životy. Setkal jsem se s osudy, které stojí za zveřejnění cestou knihy. Jsou důležité pro nás, kteří z nich můžeme čerpat zkušenost, zábavu i poučení. Mnohdy vedou k pokoře a jakémusi ukáznění. Jsou to přitom často docela obyčejné příběhy bez nasvícení reflektorem. Dostal jsem se do zemí, které leží mimo obvyklé turistické cíle. V hotelu či resortu se život stále odvíjí na určité úrovni, kterou člověk předpokládá, protože je na ni uvyklý. Pak ale vyjde ven mezi běžné obyvatele, stranou od švédských stolů v době snídaně. Setká se s bosými dětmi a bídnými podmínkami, chatrnými chýšemi, v nichž už z blátivé uličky jsou vidět spící postavy na zemi uvnitř. Venku pak pobíhá pes a dvě slepice. To je všechno. Mezi lidmi je také spousta statečnosti a skutečně silné vůle, mnohem větší odvahy, než jakou vidíme v akčních filmech.

Uvědomujete si často propojení Vaší knihou  - autora a čtenáře, který hltá Vaše skvělé příběhy?

Teď jsem se zapýřil a přečtu si to Vaše dobrozdání ještě jednou a pak ještě jednou. Rozhodně si přeji, abych vedl takto s čtenářem dialog. Cestou knížky. Neznám jmenovitě svého čtenáře či čtenářku. Přesto máme něco společného. Já jako autor, pak postavy, které nás příběhem provázejí a s nimi i laskavá čtenářka a trpělivý čtenář. Ukazuje se tím, že všichni usilujeme o totéž, procházíme týmiž radostmi i trampotami. To je role divadla, filmu, obrazu, ale i hudby a třeba sochy. Adresátem jsou naše emoce a vyjadřovacím jazykem obecně umění. 

Na tuto otázku asi znám odpověď, ale přece :-) ... Potěší Vás pohled na lidi v parku nebo ve vlaku, kteří drží v rukách knihu? Mě tedy ohromně.

Všímám si toho. Jedu-li městskou hromadnou dopravou, pokud si nečtu, dívám se po cestujících. Čtou určité typy lidí. Jedno pozorování jsem však přece zaznamenal. Zdá se mi, že se v rukou cestujících objevují knížky častěji a naopak ubývá mobilních telefonů. Není to snad dobrý signál?

Stalo se mi také, že jsem v Praze v metru narazil na paní, která četla jednu z mých knížek. To mě zaujalo. Seděla naproti asi o tři lidi dál. Zajímalo mě, jak se tváří. Četla velmi soustředěně, až jsem se sám pro sebe usmíval a v duchu se poťouchle nabádal: „Já vám řeknu konec.“ Paní ale  s vážností obracela listy, tak jsem ji nechal. 

Takže, je-li tomu tak, tak ještě něco napíšu a děkuji za Váš čas a zájem.

Time flies, but you are the pilot

 

Zdeněk Hanka

Zdeněk Hanka,  český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor, St. John Ambulance v Calgary v Kanadě.

Kniha návštěv

Marina napsal
Rada by som sa podelila o môj zážitok z prečítanej knihy Severně od šedesáté páté. Autor znova nesklamal. Dokáže veľmi strhujúco vtiahnuť čitateľa do príbehu, ktorý sa mu v tomto prípade podarilo veľmi pekne vygradovať. Vďaka nemu som sa úplne vcítila do toho, aké je to zostať úplne ticho a sám. Sám odkázaný na seba a technické vybavenie, ktoré nemôže zlyhať. Podarilo sa mu preniesť ma do záchranárskeho auta a všetko prežívať s hrdinom príbehu Richardom. Do momentu keď ste široko ďaleko sám. Nikto len vy a príroda. Vy a – 70 stupňov celzia vonku. Knihu som nedokázala odložiť z rúk až kým som ju neprečítala celú. Odkaz z tejto knihy je však ďaleko hlbší. Odporúčam prečítať každému kto i len trochu miluje literatúru. Myslím, že príbeh je vo veľkej miere inšpirovaný skutočnosťou v podmienkach na severe Kanady. Pán Hanka je pre mňa spisovateľ s veľkým S. Je to veľký človek, ktorý rozhodne má svetu čo povedať. Ďakujem.
Laurie McCane napsal
There are several writers, that I love. You've just become one of them exceeding my highest expectations. Your book Swing for the Heart is a masterpiece of literature, and I would like to read all of your books. Maybe this is why I'll start to learn Czech. You are an exceptional writer. Thank you, L.
Marcela Richterová napsal
Vážený pane Hanko,na úvod bych se chtěla představit a myslím,že postačí jen to ,když řeknu ,že jsem z Oseku nad Bečvou,ze třídy,kde na vás padla otázka ,jestli píšete jak Mozart ,nebo Beethoven. Vybrala jsem si knížku Hedvábný řetěz,který mě velmi silně poznamenal. Pamatuji si snad každý okamžik malé Naemy,která na svůj věk,pobrala víc rozumu,než leckteré malé dítě v její věkové kategorii. Přiznávám se ,že pro mě je nejtěžší,prokousat se úvodem,ale u téhle knížky to stálo opravdu za to. Když jsem dočítala poslední stránky,kde malá Naema ,měla hovor s Paní Sirou,hnaly se mi slzy do očí. Jen mě mrzelo ,že ten konec zůstal otevřený a tím to bych vás chtěla požádat ,jestli by jste nechtěl napsat pokračování malé hrdinky Naemy. Moc děkuji.Tahle knížka,mi otevřela oči a udělala hluboký šrám do mého srdce. Ještě jednou velké dík. S pozdravem M. a celá devátá třída.
Radka J. napsal
Pane Hanko, jsou knihy, které kolem člověka pouze proletí. Pak takové, jejichž slova se dotknou nitra člověka, pročistí jej a zmizí. A konečně takové, které se dotknou srdce a posunou člověka v životě dál. Zůstane po nich stopa. To proto, že jsou psány srdcem. Sem řadím Vaše knihy. Četla jsem jich zatím jen pět, ale každá mě velmi silně oslovila. Děkuji.
Věrka Fabiánová napsal
Vyluštění kvízu z oddílu Otázky, úvahy...naživo / Haló člověče / Kdo je kdo - Najdi pět rozdílů: 1) Zdeněk Hanka si při výkonu zpívá, Sisyfos nadává 2) Zdeněk Hanka ví, že takto by nikam nedošel, Sisyfos znovu a znovu jde cestou omylu 3) Zdeněk Hanka hledí vpřed, Sisyfos civí do země. 4) Zdeněk Hanka přinutil sám sebe, Sisyfos byl přinucen. 5) Zdeněk Hanka má lepší slipy než Sisyfos.
Cindy Jensen napsal
Capek, Hasek, Kundera, Havel are writers who co-determine the direction of World literature and elevate it. Zdenek Hanka is one of them and Swing for the Heart is proof
Lenka Majerová napsal
Knížky si velmi pečlivě vybírám. Knihu Severně od šedesáté páté mi doporučila kamarádka a moc dobře udělala. Vymykáte se šedivé nabídce "literatury", která se v současnosti lisuje jako na běžícím pásu. Jste totiž skutečný spisovatel. Za padesát let budete v učebnicích mezi největšími klasickými autory.
Míla Novotná napsal
Milý pane Hanko, mám ráda Vaše fejetony (Blog). Je z nich zřejmé, že musíte být dobrý a moudrý člověk. Navíc se mi líbí Vaše čeština. Proto i Vaše knihy zůstanou trvalou součástí hodnotného literárního fondu a jejich čas teprve přijde, protože míří dopředu. Až poletíte zase do České republiky, prosím Vás, dejte vědět předem s náležitým předstihem, pokud to bude možné, a na této stránce. Ráda přijdu na jakýkoli Váš literárně diskusní pořad. Jste výjimečný člověk.
JStraka napsal
Je to pokaždé ztráta pro Českou republiku, když ji musí opustit schopní, vzdělaní a talentovaní lidé. Je to o to smutnější, že se snaží vytvořit dobré jméno své zemi ve světě a přitom v Česku jsou víceméně ignorováni. Spisovatel Zdeněk Hanka je toho živým příkladem. Přeji Vám, pane Hanko, abyste se svého docenění dožil Vy a ne až Vaši vnukové.
LidaP napsal
Viděla jsem Vás v pořadu Všechnopárty. Miluju Vaše knihy a teď jsem se přesvědčila, že jste skvělý a velmi pohotový společník. Vím, že jste napsal mnohem více knih, než kolik se jich vydalo. Myslím, že jste hanebně nedoceněný spisovatel. Tak už to u nás bývá.
Napište číslo 100 slovem
Stránka: 1234