Prvotina Zdeňka Hanky je soubor čtyř povídek z lékařského prostředí. První z nich „Hoďte na mě síť“ zobrazuje vývoj psychopatické osobnosti z pohledu pacienta samotného. Příběh věčného smolaře, stojícího před velkým objevem zachycuje druhá povídka „Příležitost“. Třetí „Lék pod kůží“ hovoří na pozadí střetu dvou lékařských pohledů o toleranci. A poslední „Ivanka“ popisuje sílu veřejného mínění proti jednotlivci. Všechny čtyři povídky jsou nečekaně pointované. Doslov napsal Jaroslav Veis.
Touto knihou si můžeme vyprávět příběhy na pomezí skutečnosti a fantazie. I když víc skutečné, jak úplně vymyšlené, anebo to můžeme pojmout i jako "na každém šprochu, pravdy trochu"? No prostě můžeme o tom aspoň přemýšlet, co by ... kdyby...
Lék pod kůží
To byla prvotina a moc dobře si pamatuji na hbité údery do psacího stroje dvěma ukazováky. (To ale znám urologa, který levou ruku schoval za záda a pak velmi vysokou rychlostí pouze ukazovákem pravé ruky metal písmena, včetně posunu válce).
První povídku ze souboru všech čtyř jsem dokončil ve dvě hodiny v noci při noční službě na dětském oddělení v nemocnici v Kadani. Pak jsem strojopis vzal a nabídl k přečtení sestře, která tehdy měla noční službu rovněž. V příběhu ‘Hoďte na mě síť‘ o vylíčení vnitřního světa psychopata a jeho vývoj. Pro vyšší sugestivní efekt jsem příběh pojal jako zpověď v ‘ich’ formě.
Ale, prosím, nedomnívejte se, že já sám jsem blázen. Naopak. Když se za večerního šeření vracím zpět do podoby netopýra, létám s maximální obezřetností a vždy se zdravým rozumem.
Douška: Ostatně stimulem ke knížce Lék pod kůží mi byla kniha Lékařství staré Indie od Vladimíra Miltnera Na misku vah jsem dal moudré tradice, tisíciletou zkušenost, schopnost rozpravy, vidění choroby či neduhu a přístupu k nim a naproti tomu mnohdy nadřazenou - protože nevědoucí - pýchu řady profesionálů Západní hemisféry. To je zápletkou a pointou Léku pod kůží. (Zkomolenou a zneuctěnou tehdejším televizním zpracováním).
Na námět povídky Lék pod kůží napsal dramaturg České televize Eduard Verner televizní hru. Základní linka je postavena na konfrontaci dvou životních stylů. Český lékař, kterého ztvárnil Ladislav Mrkvička, prezentuje ten uspěchaný, povrchní a vedoucí k odcizení, naopak klidný, rozvážný a vycházející z kořenů východní filozofie představuje v roli indického lékaře Martin Dejdar. Konfrontace zdánlivě úspěšného padesátníka nastupujícího do funkce primáře a absolventa medicíny právě uvedeného do praxe je v režii J. Semschové vedené ve zjednodušující vtipné nadsázce.
Časopis Kmen 52/1988