Linie dvou nezávislých příběhů se protne v klíčové chvíli. Příběh vychází z reálného prostředí a všední situace, jedna z dějových linií se však ubírá mimo tuto dimenzi. Čtenář si klade otázku, kde se příběh odpoutává od reality. Oba děje znepokojivě nutí čtenáře dobrat se jejich setkání. Svou věrohodnou a skutečnou fabulí čtenáře přinutí ještě po zavření knihy přemýšlet o nezvratnosti okamžiku a jediné kritické sekundy. Je to trochu tajemné a chvílemi nám může naskočit husí kůže, a tak se hodí s touto knihou zalézt jen tak do peřin a užívat si ji z bezpečí našeho pelíšku.
Historicky pravdivé a velmi upřímné slovo autora leží před vámi. Lokalitu, která se stane ústředním místem příběhu, dobře znám. Vyrůstal jsem v té oblasti a lze tam tedy zapíchnout praporek. V mých očích zůstalo to místo tím, čím bylo tehdy. Snad takové i bylo. S odstupem několika desítek let, dokonce po té, co Platina už byla napsána a vydána jsem z čiré osobní zvědavosti tudy jel a zpomalil. Čas mnohé otupí a změlčí. Tehdy jsem si řekl, že jsem příběh měl zasadit do rozlehlých neobydlených dálav Kanady. Ale záleží na tom? Zda místo existuje nebo ne, je zcela podružné. Zcela zřetelně ale existuje v životě každého z nás nějaká kritická, zlomová sekunda. Tu už nelze vrátit. Právě o ní vypovídá příběh. Ano, celá kniha je dramatem jediné sekundy.
Platina - chemická značka Pt, (lat. Platinum)
Platina je velice jedinečný vzácný kov. Řadí se do skupiny drahých kovů společně se zlatem a stříbrem a je z nich ceněna nejvíce. Tolik definice.
Ing. Robert Helbig, environmentální geolog a odborník na hydrogeologii, musí řešit problémy spojené se zrakovými a sluchovými halucinacemi, které ho v poslední době stále častěji pronásledují.
„Jen za tu chvíli, co seděl na lavici a čekal na přijetí, měl Helbig tři epizody. Letěl k němu šíp. Otočil hlavou tak prudce, že se udeřil do spánku o malý květináč na stěně. Krátce na to z druhé strany docela slabě zavrčel pes. V okamžiku, kdy ten zvuk inženýr Helbig zaslechl, trhl tím směrem hlavou. Lidé v čekárně zostražitěli. Jak už to bývá, aby situace získala na trapné komičnosti, jeden předškolák, který trpělivě čekal u své maminky, se jí zeptal. Naklonil hlavičku k ní, ale pohled stočil k Helbigovi. Vysunul ruku a drobným dětským ukazováčkem zamířil na jeho tvář. „Maminko, proč ten pán tříská hlavou do zdi?“
Helbig to slyšel spolu se všemi lidmi v čekárně. Maminka schovala do dlaně chlapečkovu ruku, trochu se začervenala, přítomní se podívali na inženýra Helbiga. Ze strany na něj někdo chrstnul vodu. Uhnul se do strany, až rána do zdi otřásla obrázky a nástěnkou. V neděli se přijímají obvykle jen akutní případy nebo těžké úrazy. A vida, už sem patří“
Rozhodně velice nepříjemné a stále se opakující situace, ale co s tím? Bert vyhledá odbornou pomoc kamaráda – lékaře a zdá se, že právě platina – lépe řečeno platinová objímka a posléze platinová mřížka vložená do mozku je jeho nadějí.
Druhou hlavní aktérkou příběhu je Majka Brázdilová, úspěšná autorka projektu připravované výstavy o době kamenné na našem území, ale především manželka a máma dvou malých kluků. Její příběh začíná na abiturientském večírku na Slovensku a cestou domů do Prahy.
Auto předlo spolehlivou melodii, ve voze bylo teplo. Majka už projela těžšími úseky, teď se jede tak pěkně mezi lesy, po hladkém asfaltu. Auto jako na peří. Na peří a na sametu. Na vlně a na sametu. Měkce jede po sametu, silnice tak hladká je tu, hladce, hladce po sametu, lesy mizí za ní v letu, milá vůně květů v květu…jede jedu po sametu.. Co? Prudce otevřela oči! Kde je? Vlevo? Vpravo? Co? Pevně sevřela volant a na ten zlomek sekundy měla pocit, že je moc vlevo. Strhla volant doprava na svou stranu. Zařízla se do mezery mezi svodidlo a porost a vůz vyletěl nad sráz…ale ne! Omyl! NE! NE! NÉÉÉÉÉÉ!!!
Dva životní příběhy, dvě časové linie, které se navíc odehrávají v jiném časovém období. Jedna v řádu měsíců, druhá v řádu hodin. Na 190 stranách příběhu mě neustále napadala otázka: Kdy a za jakých okolností se setkají??? S o to větším napětím jsem knížku dočetla.
Ne že bych neměla ráda příběhy s otevřeným koncem, ale v téhle poměrně napjaté situaci autor nechal čtenáře trochu na pochybách, jak Bert situaci zvládne. Jestli chcete vědět, jak to všechno dopadne, otevřete knížku Platina Zdeňka Hanky a uvidíte, že Vás nepustí, dokud se nedostanete na poslední stránku.
Autor, sám lékař, čerpá inspiraci z prostředí jemu dobře známého podobně jako v jeho některých dalších románech. Při četbě jsem se však neubránila dojmu, že takové lékařské řešení zasahuje do oblasti sci-fi, i když lékařská věda pokročila velmi daleko
Zdeněk Hanka je lékař a manažer společnosti zajišťující lékařskou pohotovost v drsném kraji kanadského severu. Vlastním jménem Zdeněk Šťastný, narozen 20. ledna 1956 v Uherském Hradišti, od školních let žije v Praze a od roku 1999 v Kanadě. O svém psaní říká, že múzy ho navštěvují jen z čiré zvědavosti. Získal díky tomu zkušenost s jevištěm, amatérským filmem, byl aktivním členem hudební skupiny a rád maluje. Psát začal během studentských let drobnými povídkami. Soubor ‚Rozhovory s oblohou‘, který nikdy nebyl publikován, vycházel z jeho horolezecké činnosti.
Růžena Lepšová