Uspávanka

To nejpodstatnější:

Za grafický doprovod, tedy zdánlivě pouhé pozadí všech vyprávěných Uspávanek, patří dík milé a nezastupitelné paní Haničce Juričkové. To právě ona povýšila každou z Uspávanek do docela jiné kategorie. Její citlivý dotek literární matérie, profesionální vize a houževnatost Uspávánkám daly křídla. Vím, že by se vzpouzela, kdybych se jí zeptal na svolení k takovému ocenění, proto píšu potichu, abych ji nevzbudil. Co kdyby mé ťukání přelétlo oceán? Můj dík však zasluhuje oceán překonat, protože dílo Haničky Juričkové tak přínosné je. Vždyt jen dík její péči tato stránka žije. Pokud se Vám líbí, je to její dílo. Pokud máte výhrady, padají právem na mou prošedivělou hlavu.

Zdeněk Hanka

 

Autorovy "meziřádky" mezi spánkem

Uspávanka

Napsat knížku, která má uspávat, považuji za zdařilý únik před břitkým slovem těch, kteří nad mými knížkami usínají. Ostatně, pro ty ještě pohodlnější vyšla i jako zvuková nahrávka. Napsal bych vám k tomu víc, ale trochu se mi klížííííííííííí.... ehh

                                                                                                                                                    

Drobná knížka do dlaně, určená k uspání dospělých nespavců. Laskavým slovem a promyšlenou stavbou jednotlivých kapitol čtenář upadne do spánku a příjemného snu bez pomoci tabletek. Autor s úsměvem vzpomíná na redakční práci s textem, kterou proklimbal. Jednou uspávankou přispěl astronom a astrofyzik Jiří Grygar, doslov napsala Dr. Jaroslava Dittrichová, CSc, vysoce respektovaná autorita v oboru. Existuje něco krásnějšího, než si uprostřed léta jen tak lehnout pod strom, když se ochladí tak do lenošky a tiše rozjímat, přes hravé snění dojít až k úplnému spánku. Ano, bude vám zaručeným a spolehlivým průvodcem do říše snů.

 

Spánek

Zdeněk Hanka

 

Spánek je opona, která se spouští

na víčka, na řasy, pohladí tvář.

Je pramen úlevy v bezbřehé poušti,

v temnotě únavy lákavá zář.

 

Spánek je samota, hojivý stín

za výhně sluneční v neklidu dne.

Je doušek opojný nejlepších vín

a božstvo, které je neúplatné.

 

Spánek je rytmus hluboko v nás

vložený do srdce ode dne stvoření.

Sen má svůj vlastní prostor a čas,

rozvíjí do něj svá vlastní zjevení.

 

Spánek je balzám, přírodní lék

přichází po špičkách, lákán a zván.

Měkounký dotek houní a dek,

frézií ve vánku voňavý lán.

 

Spánek je nektar, spánek je mana,

která nás nasytí, když tělo strádá.

Nad lůžkem běloučkým z milosti rána,

když bolí hlava, klouby a záda.

 

Spánek je zahrada pro lehké múzy,

které se za nocí toulají ven.

Za svitu úplňku taneční chůzí

brouzdají travou a spřádají sen.

 

Spánek je houpačka, na moři loď,

slunce i květina, od Boha dar.

Táhne tě do snění – nestůj a pojď

do světa barev, kouzel a čar.

 

Spánek je smíření, bezvětří v kraji

malebném, líbezném, kam chodíš rád.

Studánka ztracená v limbovém háji,

ohýnek podzimní, když padá chlad.

 

Spánek je báječných pohádek knížka,

v které se za noci obrátí list.

Příběhů čarovných útulná skrýška,

vyjížďka v saních do bájných míst.

 

Spánek je zázračný fenomén proměny,

přetaví tříšť, klopot a kvas

na obraz zářivý, z kamínků složený,

jenž večer ožívá v únavy čas.

 

Spánek je laskavé zavření víček,

malátnost duše teď hlásí se o ně.

Od snů a výjevů tajný má klíček,

od říše, kam svezou vraní tě koně.

 

Spánek je klícka z hedvábných nití,

v které je zabydlen prazvláštní svět

skřítků a medvídků, luk plných kvítí,

stačí jen ulehnout – a usnout hned.

 

 

Praze

Zdeněk Hanka

 

S nočním větrem přišel chlad,

navál nové spousty sněhu.

Přesto jsem ho viděl stát

na oceánu skalním břehu. 

 

Hledí tam, kde slunce zrodí

nový den jak zlatou číš.

Letět tam, či vyplout lodí,

kde věže pnou se k nebi blíž. 

 

Tam klenou se staré mosty

přes Vltavy houslí hlas,

hospůdky si zvou své hosty

a Orloj měří věčný čas. 

 

Zámecké jdou schody k Hradu

z Malé Strany pod Loretu.

S lehkostí volného pádu

tam malíř sahá pro paletu. 

 

V Pařížské či na nábřeží

čas vtištěný do fasád

paláců svých štíty střeží

velebnost a majestát. 

 

Metro letí nad údolím

pod barok i renesanci.

Století tak se stoletím

váže jako hudbu k tanci. 

 

Karel Hynek pod Petřínem

žehná lásce plachých párů,

která chutná mladým vínem

a voní po pražském jaru. 

 

V Edenu a v Podolí,

na Džbánu i Hostivaři,

letní den když dovolí,

scházejí se mladí, staří. 

 

Zvon Zikmund se rozezní

nad Třetí hradní nádvoří,

než paprsky poslední

nad západem zahoří. 

 

Pasáže zas ožívají

pod neony v nočním ruchu.

Divadla své kusy hrají

svými herci ve svém duchu. 

 

Před Operou u limuzíny

pán nabízí k vozu rámě,

u Kabaretu zase jiný

z tramvaje pomáhá dámě. 

 

Viděl jsem ho jak tam stojí,

od břehu jak jít se zdráhá.

Srdce má tam, to ho pojí

k staré dámě jménem Praha.

Jaké knihy podle žánru máte nejraději?