Zdeněk Hanka jinak

Z materálů poskytnutých autorem Zdeňkem Hankou připravila Hana Juričková:

Taky jste si všimli, že se Zdeněk Hanka na každé fotografii směje? Jestli to nebude tím, že on je vlastně Šťastný

Společná výstava Klub 89 píšící - malující

 Klub 89 - sdružení nezávislých spisovatelů

14.12.1989 - založili v Praze spisovatelé - nestraníci svůj Klub 89, do něhož se přihlásilo 154 členů. 
Ještě před "listopadem" se sešli tvůrci, kteří současně píší a současně malují, vlastně šlo spíše o autory, kteří vzali do ruky i štětec. Nápad rozvinuli v Redutě na Národní a tam se to i upeklo. Samotná výstava pak proběhla po revoluci v Jazzklubu Reduta, kde protagonisté vystavili pár svých knížek, po stěnách visely obrazy. Vernisáž otevřel velice kreativně František Nepil.

Vystavující umělci
František Nepil, Miroslav Horníček, Ilja Hurník, Zdeněk Hanka, Ondřej Neff, Jiří Suchý a Miroslav Švandrlík.

http://abart-full.artarchiv.cz/vystavy.php?Fvazba=detail&IDvystavy=51633
 

foto: Přemysl Hněvkovský
foto: Přemysl Hněvkovský
foto: Přemysl Hněvkovský
foto: Přemysl Hněvkovský

S malířským štětcem

ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ / olej na šepsované lepence, Zdeněk Hanka
Všichni jsme v těch letech vyhlíželi Velký Třesk

Poznámka: Originál obrazu vytvořený Zdeňkem Hankou v roce 1982, přijal jako osobní dar Václav Havel. 

Čas a vzdálenost jsou nekonečné veličiny, které se snadno vejdou do srdce.

 

Zdeněk Hanka - Mamince

 

Skloněn zase nad řídítky,

na koleně nový šrám,

z letních mezí voní kytky,

jak si na ně vzpomínám.

 

Uřícený ze dveří se

řítím rovnou do kuchyně.

Těsto tiše kyne v míse,

maminka ji drží v klíně.

 

                                    V sobotu když v devět ráno                              

z postele mě slunce honí,

maminka už má vypráno

a bílá káva bytem voní.

 

V noci, když se připozdívá

jdu už spát a mohu snít,

slyším, jak si tiše zpívá, 

když navléká k jehle nit.

 

Bouřka, hrom a noční deště

mě probudily ze snění

maminka je vzhůru ještě

a dává se do žehlení.

 

Když horečkou se rozbolí

záda, klouby, celé tělo

a nemůžu do školy

obkladem mi chladí čelo.

 

Čas - ten vítr do vínku,

spaluje za rokem rok.

Daleko mám maminku

i pomalý její krok

 

Chtěl bych hladit ty tvé dlaně,

a chránit je napořád.

Když usínám myslím na ně

a chci ti říct, jak mám tě rád.

Zdeněk Hanka muzikant

Objevila jsem, že řada Hankových literárních témat se nějak vztahuje k hudbě .

Současně už jsem na jiném místě "šplíchla", že obě autorovy dcery zpívají.

A to, co už se do u na stránky nevešlo, byla má otázka, zda Zdeněk Hanka muzicíroval i se svými dcerami, když byly menší. Po jistém váhání Zdeněk Hanka přece jen uvolnil nahrávky, pořízené ještě na starý kazetový magnetofon, které ho usvědčily. 

A protože písnička vznikala právě v městě jazzu a hudebních klubů, je doplněna pár obrázky...

Na divadelních prknech

To, že Zdeněk Hanka nemá daleko ani k divadlu, už jsme se dočetli hned po první otázce rozhovoru na úvodní straně, a tak jsem sondovala, prosila, škemrala, pochtívala, prosila, žákala i žádala, slibovala hory doly, lehce vydírala, malinko lhala, trošičku zamlžovala, no prostě použila jsem veškeré možné a snad i nemožné prostředky, které jsou jen takto na dálku možné, abych získala DŮKAZ, nebo aspoň maličkou ukázku jeho působení.

A povedlo se!!!
Se svými dcerkami zhudebnili a na letním táboře secvičili tohle dílko - příklad Absolutní básně Vzpomínka na kříšťálovou studánku ze sbírky veršovaných parodií, satir a epigramů s názvem Menší poetický slovník v příkladech Přemysla Ruta.
No, posuďte sami! Není to skvělé? 

U klavíru...frown

Skandáááááááááál. Dcery se potatily!

Při brouzdání vodami youtube námi najatý detektiv Admirál Babočka objevil, že jedna z dcer Zdeňka Hanky (Markéta) byla zastižena v Ottawě při aktivním zpěvu!. Pozor! Je to slečna v červených šatech s šátkem okolo krku v popředí!

A to není všechno! Druhá dcera Zuzana se pro změnu se zpěvem zapojila do virtuálního sboru Erica Whitakera!!!! 

Za katedrou